1. sezóna/série bude pojednávat o snaze navrátit nezáměrný časový posun. Tento díl je psán česky. Proto Němci a Angličani nechť použijí tlačítko Google translate. Není to tak dlouhé.
1st season will be about trying to reverse unintentional time travel. This part is written in Czech. Therefore let we the English(wo)men and Germans use the Google Translate button. It's not too long.
1. Serie wird über Mut zu ein unbeabsichtigten Zeitstrecke rückkehren sein. Dieses Teil ist in Tschechisch geschrieben. Deshahlb lassen wir Deutscher und Englischer den Google übersetzen Knopf benutzen. Es ist nicht so lang.
==============================================================================
REKREAČNĚ DOBRODRUŽNĚ POZNÁVACÍ PŮVODNĚ INKOGNITO DIPLOMATICKÁ CESTA DO PANEMU
RECREATIONAL, ADVENTUROUS AND COGNITIVE INCOGNITO DIPLOMATIC TRIP TO PANEM
REKREATIONS-ABENTEUER-ERKENNTNIS-INCOGNITO-DIPLOMATISCHREISE NACH PANEM
==============================================================================
NECENZUROVANÁ VERZE PRO BLOG - osahuje více vulgarismů, sexu a referencí na drogy než verze pro školní soutěž a taky obrázky
Poznámka: Knížku Hunger Games jsem nečetl, viděl jsem jenom 1. díl zfilmovaný. Berte všechny souvislosti s rezervou. Ale Hunger Games wiki se hodila. Deliberátně nehýbu s původními postavami. Ty tam jsou jako pozadí a můj příběh používá jako prostor neupřesněných věcí. Škoda, že tahle parodická sci-fi fantasy pornofanfikce nejde udělat se Stmíváním, protože nemá vlastní svět.
PANEMSKÉ KRAJE:
1 - Zpracování a balení zboží
2 - Kamenictví a těžba drahých kovů
3 - Spotřební elektronika
4 - Ryby a vlákna
5 - Energetika
6 - Doprava a strojírenství
7 - Lesnictví a papírnictví
8 - Hadry
9 - Obilí
10 - Maso
11 - Ostatní zemědělství
12 - Těžba uhlí
13 - Zbraně
3, 6, 13 jsou odbojné
3, 11, 12 jsou chudé
1, 2, 4 zas bohaté
PROLOG
Zasrjew, tedy česky Zásřev, ale nějak jsme tomu začali říkat Hovnice. Podle puristů je název odvozen od hovení, ale německá menšina tomu říká Scheißendorf a úřady z reálného světa cpaly Rosendorf, než naše vesnička uspoupila těžbě uhlí do imagimárního světa - tedy se etymologie názvu našeho vesnického státu má asi jako kdysi v jednom švédském obchodě s nábytkem koberec Hoven. Ikdyž se Hovnice nacházely na rozhraní Horních a Dolních Lužicích, mluví se tu něčím, co poněkud víc připomíná češtinu, protože jsme dali portály do Prahy a tak se to nějak sem dostalo. Ti, co se nebohemizovali, mluví slezsky nebo hornolužicky. I tomu se dá tak nějak rozumět, když to na mě všechno mluvilo 14 let, takže se mi z toho udělal v hlavě jakýsi blivajz, co dostal jméno getmanština.
Jmenuju se Johannes Getmann aus Scheißendorf a bylo mi už pár dní 15 let a byl rok 1943 (narodil (vlastně nevím, jak jsem se sem dostal) jsem se 1928 pro lenochy), když jsem u Hovnic našel zapomenutý nacistický stroj času, na kterém Němci pracovali, asi aby zvrátili jejich neúspěch u Moskvy. Nikdo neví, jak se to tam octlo, ale přestože byl nefunkční, Nacisti byli nejspíš na správné cestě, takže se mi ho jaksi povedlo ho doma dokončit. Vzhledem k tomu, že se při cestě časem teleportace nekoná, tak to fungovalo bez problémů v imaginárních Hovnicích stejně dobře, jako by to fungovalo v reálném světě. Jen jsem nějak usnul na klávase 2 a zavadil o to velké tlačítko, takže když jsem se podíval, kam mě to hodilo, bylo to 22.2.2222 22:22. Přesnost tohoto raného prototypu byla odstrašující, takže když jsem se podíval na stále fungující orloj, bylo tam 22:17:46, tedy o 3:14 dříve. Na rok 2222 to v Hovnicích vypadalo celkem normálně. Kouzelné placičky, které vypadaly jako k dokonalosti dovedená televize, nad kterou si lámali hlavu v Británii. Auta připomínaly takové kapsule, s aerodynamickými rohy. Tatra 77 by mohla závidět. Bydlelo se úplně stejně jako před 300 lety, jenom tam bylo víc obrazovek, na které lidi čuměli místo novin. Někdy se před tím i hýbali, někdy ji měli přímo na očích jako brýle. Dozvěděl jsem se, že Hovnice jsou velmi konzervativní, že zatímco za portálem mají všechno tohle jako běžné součásti života, tady se to bere jen jako zábava a žádné bezpečnostní opatření se nedělají elektronicky. Koneckonců ani nemáme co tajit, protože drby se šíří rychlostí světla po tom optickém kabele.
Do Ameriky se nikdo z Hovnic nikdo moc nevydával, a tak jsem se tam pokusil zajít já. Možná se mi povede dostat se do vesmíru a trošku si pohrát s relativitou a možná se mi povede přehoupnout se v čase "nazpátek" do dalšího cyklu tohoto vesmíru. Nevím, jak přesně zatím, ale možná nějak zrychlit nad rychlost světla. To by bylo, aby v té Americe neměli takovou technologii, přinejmenším na papíře.
V roce 2222 jsem v Hovnicích už logicky nežil, prý jsem opilý omylem sežral 25.06.1997 v 0:05 ráno respawnberry, což je Hovnická verze rulíku zlomocného a nežiji už ani umocněn na druhou v Praze, kam Hovničtí umisťili pár portálů, takže nebudu interferovat sám se sebou. Zrova byla půlnoc, tak jsem se doopravdy narodil, což je ve skutečnosti smutnější událost, než se zdá být. Šlo celkem rychle naučit se s technologií, protože jsem nebyl žádná konzerva a ještě mladý, ale Hovnice staromilecké jsou, tak jsem to měl jednodušší, a jako 16letý jsem se vydal létajícím autem (smí se v Hovnicích řídit už od narození, my nemáme Policii, protože jsme slušný), Getmobilem MK-II, který jsem si postavil pár let před imaginární "smrtí" v roce 1994-1996 (ani jsem se v něm moc neprojel), na západ přes království Miroslava XIV. (nástupce Honzy XLII. Hloupého, jež pokojně dožil v roce 2002), ikdyž bych tam dojel taky přes carství Ivana LXXI., jednoho z mnoha nástupců Ivana LXIX., jež byl otráven neméně otráveným lidem a jakýmsi assasínem roku 2001 zavražděn krátce po pohlavním styku, protože spal snad se všemi ženami v celém carství a jeho pořadové číslo napovídá jeho neoblíbenější aktivitu. Oj, to bylo historie.
Vzal jsem si s sebou mimo jiné 256-qubitový 64jádrový notebook, solární nabíječku, karty, kytaru, MIDI klaviaturu, tužku, propisky, papír, brambůrky, Colu, Doritos, Mounatin Dew, instantní polívky, hroznový cukr a glutaman sodný. Neměl jsem totiž moc amerických dolarů, jen asi $500. Snad mě tam zachrání proslulý kapitalismus. Také jsem u sebe doma (bylo to celkem zachovalé, takové muzeum z toho udělali a hezky mi to přpravili) našel 2 umělé diamanty a 20 zrnek kávy. Rovněž tam byla 250 letá želva a drak. Ti byly pozůstatky genetických experimentů profesora Duba, který je sice mladší, než já, ale v čase se nepřenesl. Takový 250letý veleještěr je ještě dráčátko na takového 90kg člověka, ale někoho 70 kg by unesl. Jenom tak mít koho, protože ve vztazích se tradičně řídím filozofií DIY - co si neudělám, to nemám. Na želvě jsem lítat nemohl, natož aby na sobě nosila 4 slony a Zeměplochu, a doplout tam po moři by trvalo roky. Tak jsem je nacpal do kapesních míčků (Pokéball) a nastartoval Getmobil a odletěl jsem. Byl to produkt mé duše a tak jsem věděl, jak se to ovládá, před tím, než jsem to ovládal. Ve vzduchu jsem si všimnul, že to žluté na zadním sedadle nejsou chcánky ani grcka, ale elektrická krysa, která se mi tam nějak vetřela. Na elektřinu zdarma se mi to může hodit. Ještěže jsem si vzal těch pokéballů zásobu. Možná tam pochytám všechny, co za něco stojí.
Dorazil jsem do Panemu, distriktu 1, blízko Kapitolu, jak jsem se později dověděl. Tady se dělají luxusní krámy pro Kapitol, mnou oblíbené počítače jsou až ve 3., ale na úrovni 2150. let, tedy nejvýše 256-bitové a možná tady v 1. distriktu montujou 16-qubitové jako takovou kuriozitu. Je až s podivem, že jsou tyhle imaginární světy takhle propojené. Nebo jsem nejspíš uměl dobře zacházet s teleportačním modulem Getmobilu.
***************
- 1 -
Distrikt 1, Panem, 2223
Nechtěl (a ani nemohl) jsem si objednávat nějaký hotel v přeplácaném neobarokním Kapitolu, jak jsem se dověděl, že se jmenuje jediné místo, kde se vede alespoň ten optickej Internet a 5G (když už ne 6G), a chtěl jsem nadýchat trošku té přírody, která tam byla plná zmutovaných kytek a živočichů, stejně jako v Hovnicích pobíhají Pokémoni, ale nic jako svého dráčka Charizarda, želvičku Blastoise a krysičku, která se ukázala přiživovat se na kabelech v Getmobilu, Pikachua, jsem tam ale neviděl, a rostou kytky, které jsem popsal v Hovnickém herbiáři. Tam jsem si postavil jakýsi barák, jen aby na mě nepršelo, pár kusů dřeva a jiného bordelu ze skládky. Třebaže nejbohatší distrikt, byl stále o hodně chudší než Kapitol a připomínal obyčejnou vesnickou krajinu jako z 21. století s příležitostnými továrnami. Aby relativně chudí obyvaltelé distriktu neočumovali moje lítající auto, tak jsem si za pomoci Blastoise a Charizarda vyhrabal díru (velmi nenápadné), která se stala mou garáží i obytným prostorem. Přízemí byla tak jen předsíň. Kdyby tu měli Mountfield s posezónní výprodejí, tak bych si mohl dovolit mít i zahradu, ale mají tu jen skládku se šrotem jako procesory Core i9. Pro mě sice stále sci-fi, ale když jsem u sebe měl 256-qubitový notebook a je 23. století, tak mi to tak nepřipadalo.
Elektřina tu nebyla zavedena úplně všude, nevím proč, ale v elektrických ohradnících na hranicích distriktů fungovala (touhle dobou zrovna jo, někdy byla vypnutá, záleželo na peacekeeperovi (mírodržiteli), asi šetřili jak Americká vláda při pokusu o splácení dluhů). A protože citróny by mi notebook nenabily a Pikachua jsem takhle namáhat nechtěl (Alláhu akbar, že jsem si ho vzal s sebou, baterie za jídlo), tak jsem se napojil na tenhle ohradník a odebíral jsem elektřinu od Kapitolu na černo. Ono to stejně vypadalo jako dráty vyskokého napětí a možná s tím byly podobné plány, ale nějak se na to nedostalo. Z českých vlád okolo milénia toho znám až dost. Samozřejmě bylo potřeba někde a nějak sehnat transformátory, místní skládka stačila. Na ní byli i různě vybité baterie, které jsem spojil a vytvořil tak asi 5000 V stejnosměrného proudu. Tohle by se neměl dovědět Kapitol, udělal by z toho elektrických křesel až běda. Potom, co jsem ty méně gramotné místní naučil, co je to vlastně elektřina, začali to chtít domů a tak jsem jim udělal veřejnou zásuvku na náměstí (návsi, abych byl přesnější, ani toto údajně největší sídlo v distriktu 1 nebylo větší než Hovnice). Byl to ten slavný den, byl znova zaveden elektrický proud. Střídavý, silný, 230 a 400 V. Párkrát se jim to vyhodilo, ani to vysoké napětí totiž nestačilo na spotřebu celé hlavní vesnice. Chudák 5. distrikt, ale zase je konečně poptávka od někoho jiného než Kapitolu. Tak nešetrní obyvatelé mohli být, ale od enegretické třídy A tam bylo všechno (i Kapitol) kurevsky dost daleko. To Spojené státy evropské nic jiného nepovolovaly prodávat.
Místní obyvatelé mluvili naštěstí anglicky, přestože na to nevypadali, a dalo se s nima mou getmangličtinou domluvit. Nicméně ohledně gramotnosti to bylo jako ve středověku. Do škol sice chodili, ale nic inteligentního je tam neučili, jenom angličtinu, prvouku a matematiku na úrovni 1. stupně základní školy. Prostě jenom aby mohli makat jako salarymani v potničce (od výplaty k výplatě žijící ve sweatshopu). A tak jsem je začal učit psát pořádnou angličtinu a češtinu, ale s trochu více Getmanismy. Nebyli s to z počátku pochopit, proč je v tom anglickym pravopisu takovej blivajz. Byli poměrně zvídaví se dozvědět něco o mé imaginární cosi-jako-Evropě a technologiích a já jsem byl zvídavý zas ohledně jejich kultury. Došlo i na povídání o kvantové fyzice, náboženství, a podobných věcech, které jakmile někdo chápe, tak jim nerozumí. Naučili se ode mě hudební teorii a jak provozovat hudbu jinak než pro ně normálně, za pomoci elektřiny. Půlnočnost tohoto království byla tatam, když se konal asi 1. rockový koncert a 1. technoparty od té doby, co Panem zničil distrikt 13 a zavedl Hunger Games, které měly dokázát moc Kapitolu nad nima, ale stala se s toho taková prestižní show, jako gladiátorské hry v Římě. Účastníci jsou totiž slavní až do konce života - doslova. V tomhle Distriktu 1 jsou některé děti vychovávány pro soutěžení a přímo se tam hrnou. Ale touhle dobou jsou všichni už moc staří nebo moc mladí, takže se zase bude losovat z širokého obyvatelstva, než ti moc mladí várijóři trošku zestárnou. Ale stejně tam všichni trošku chcou, aby si udělali jméno a prohlídli Kapitol. Ne ve 12. (Ostravsko), 3. (Sillicon Valley), 6. (Jokohama) a 11. (Karibrik), tam vznikají partyzánská hnutí, ktrerá to mají ale s Kapitolem těžší než kdyby prostě jejich fíreři dobrovolnili do té posrané arény a všechno to tam vyzabíjeli.
(Vsuvka statistická)
Losují se každý rok chlapec a dívka od 12 do 18 let z každého kraje a každý 4. rok je cosi speciálního - hraje i kapitol, dvojnásobný počet losovaných, losování z vítězů a podobné zpestřováky. To znamená, že člověk může být mezi asi 300000 obyvateli Panemu (číslo odpovídá počtu obyvatel USA, +/- 100000) losován 7x za život jakožto 1 z 24, pomineme-li speciality 1 za 4 roky. To znamená pravděpodobnost 1:(300000 / 7 / 24), tedy asi 1:1786, že člověk bude alespoň 1 vybrán do Hunger Games. Poté má statisticky šanci 1:23, že Hunger Games přežije. Tedy 1:78, že zemře ve hrách. Vzhledem k tomu, že se normálně 2x ti samí lidé do Her (mám to psát s velkým písmenem?) nedostanou, šance na smrt se 7x snižuje, tedy asi 1:546. Toto není zanedbatelné, ikdyž se většina lidí do Her (asi jo, jako Hrad pražský) nedostane. Moje výpočty mohou být špatné, protože jsem si to nekontroloval ani na Wikipedii, protože tu není internet. Na hackování sítí musím do Kapitolu, tady je jenom ADSL a to je na kapitolské stránky pomalé.
(/Vsuvka statistická)
Nicméně se účastníci do Her losují ze všech lidí žijících v distriktech, tedy i emigrantů a dlohodoběji žijících cizinců, protože Kapitol nepočítá s tím, že by někdo emigroval do distriktů nebo se nešel z cizí země nepodívat na Kapitol a losuje ze všech, co v každém distriktu najdou a kdo nejsou Kapitolané. To mi přináší i určité riziko, že bych musel fightovat s ostatními Panemany, což by nebyl fair play, protože já jsem daleko vzdělanější než oni. Krom toho do Her můžu propašovat různé věci (klokanoidní břišní kapsa udělaná styl Joseph Mengele mnou samým, protože nemám vagínu a před Nacistama bylo potřeba schovávat nejrůznější věci) a různými podvody ve Hrách vyhrát. Naopak by to byla celkem zajímavá prohlídka Kapitolu, možná bych si mohl sítnicovým záznamem pár věcí vyfotit a z mozku je převést do notebooku. Nemám tolik peněz a elektrospotřebiče ukradené z Kapitolu (ten drak je dobrá zbraň) by vyhodili moji chatrnou síť. Krom toho fotky stejně skončí tak, že se budou válet zapomenuty na harddisku.
Jak jsem v té vesnici dělal všelijaké pro místní obyvatele nadpřirozené věci, tak jsem zjistil, že se na tohlento celkem dobře balí holky. Jedna z nich ale vypadala, že není jenom jakási technokopka, ale že se jí na mně samotném něco líbí a moje výzkumy to nejsou. A protože zrovna tahle Panemanka má složité jméno, tak si pamatuju jen iniciály M. A. a říkám jí anglicky May Aurora, ale česky budu referovat jako Máj, protože moravané křičí "Au, róra!" když na ně spadne roura a "Mej!" nadávám u mě doma své hlasově ovládané myčce. Česky by to byla Květoslava Polárnězářivá, což zní divně, ale jména se nemají překládat a tady je přesně vidět, proč.
Ačkoli to bylo údajně nelegální, postavil jsem mosty a vykopal tunely přes to elektrické vedení a podíval se postupně do všech distriktů. Z roztavených odpadků jsem postavil pár dálnic. Proti kajzrbánám Mariteri a Joži 2 hadr, ale česká D1 vypadala hůř, když jsem jí naposledy používal (nebo budu používat?) jako tankodrom pro moje Getmobily. Ze všech ostatních je 1. distrikt asi nejvyspělejší, protože ho Kapitol tolik nevysává, koneckonců se jedná o Kapitolská předměstí. Nejbržděnější jsou distrikty 11 a 12, protože jsou nejdál od Kapitolu. Tam potřebují něco jako Robina Hooda, islámské extremisty, nepřizpůsobivé cikány, true capitalist Vietnamce (propašují kdeco) nebo třeba ještě ruskou mafii, aby se výběrčí daní a zdrojů pro Kapitol báli ty věci vybrat, protože by byli zmasakrováni jednoduchou a spolehlivou AK-47, případně UZI nebo MP-5, noscopeováni či otráveni kouřem z marihuany nebo Zyklonem B z nevyužitých zásob nacistického Německa v zápůjčce Sýrii, které prohrálo v rámci USE (United States of Europe) už 3. válku za sebou. Něco jako v severozápadních Čechách v 10. letech 21. století, kde se lidé pomalu bojí vycházet ven neozbrojení. Prostě ty vlády všechny jenom serou a potom to tak dopadá. Nikdo je nepotřebuje, když myslí jenom na sebe. Totéž si o Praze myslí Moraváci a o Kyjevě lvovští, donětskoluhanští, krymští a zakarpatští.
Rozhodl jsem se, že si budu přece jenom psát tenhle cestopis, abych mohl doma vyprávět, co jsem cestou do "Ameriky" viděl a jaké jsou překážky, když se chcete jenom dostat zpátky z 23. do 20. století.
***************
- 2 -
Takového krásného slunného dne (bylo vedro jak čúrák, roztavily se mi spoje v mixážním pultu, takže to dělalo zajímavě divné zvuky a já slyšel, že je to dobré, a byl večer a bylo jitro, den 42.) se dělal census lidí, z nichž se bude losovat do Her. Všichni nekapitolané měli odevzdat vzorek krve a otisk prstu. Aby se to nedělalo složitě, tak se prst ve vlastní krvi otiskl na papír. Používají takový tentononc na měření hladiny cukru v krvi, který propíchne prst, čímž vyteče kapka krve. A protože stopy DNA zanechává člověk všude, tak má Kapitol také k dispozici genetickou výbavu každého nekapitolana. Protože ze školy znám, jak to chodí při zkoušení, tak jsem se dopředu vybavil a na losování jsem si dal do břišní kapsy notebook, rádio, pokébally s mými pokémony, jídlo, skládací luk, prak, magnet, zrcátko a akumulátory. Byl jsem si jistý, že sponzoři by mi toho moc nedali, třebaže by se mi povedlo po 3. distriktu vyloudit nějaký laciný retropočítač, po 6. díly pro Getmobil MK-III, po 7. toaletní papíry, po 8. věci na BDSM, po 9. vodku, po 10. harám maso, po 11. čokoládu a buráky a od 13. bych dostal maximálně tak rakovinu.
Losování lidí, kteří půjdou na Last Man Standing proti ostatním nekapitolanům, trochu připomínalo losování čísel jistých profesorek na gymnáziu, které navšťevuji (nebo navštěvoval?) jakožto reálný, kdy se tahají čísla a kolikátý ten člověk, co ještě nebyl zkoušen, je v abecedě, tolikáté číslo má. Nevím, jestli bych měl připodobňovat toto ke Hrám (jakožto reálný) nebo Hry k tomuto (jakožto imaginární). Nicméně tady tahala tlustá přeparáděná Kapitolanka jména, nikoli čísla. Všichni stáli nehybně, byli totiž na tohle už zvyklí, protože se to dělalo už po 69.
Opět se tam potvrdil 1 ze zákonů schválnosti, protože se budu muset podívat do Kapitolu a ještě ke všemu do arény. Ač se to v tomto kraji děje poměrně často, tak žádní dobrovolníci nebyli. Kdo chce jít do Her? Samozřejmě, že doopravdy nikdo. Pro Kapitol je to vzrušující podívaná, ale pro mě nevýslovná otrava. Ve škole mě zkouší z rostlinných orgánů, pletiv a metabolismu, ale tady, jakoby mě chtěli vyzkoušet z umění bejt svině a zabíjení ostatních lidí. Toto jsem nikdy v životě nepropagoval, neboť jsem dílem Buddhista, třebaže žiju mezi ex-Katolíky a moje průpovídky obsahují slova jako bismilláhi (bys myl liahy, česky lůžka). Koneckonců jsem zažil i nudnější prázdniny. Třeba se ze mě stane povahově větší Žid, než jsem (a částečná obřízka ho ze mě fakt nedělá), nebo se stanu na adrenalinu závislý stejně jako na kofeinu a postupem času se ze mě stane někdo jako Lara Croftová nebo Arnold Schwarzenegger. A když si to tak vlastně vezmu, tak jsem už vlastně experimentoval s drogma, když jsem na lyžích sjížděl sjezdovky přes skokánky a pokoušel učitele na všech školách. Rovněž tak jsem propadnul kofeinu, obsaženém v kafi a Cole. A mě budou nějací moralisti tvrdit, že bych do tý trávy jít neměl? Proč kurva, když tady je jí jak nasráno? Jenom počkat na sucho, shrabat to, vyrobit jointy a jede se. Z Colorada se to množilo jak plevel, tak jsem si pár kilo stihnul usušit, ale jointy jsem ještě neubalil, protože v Distriktu 7 bylo momentálně kulový. Došel jsem tam totiž zrovna den potom, co všechno odevzdali Kapitolu. Asi si budu muset nakrást šáchor a balit do papyru. Egypt za všechny peníze.
Tyto 69. Hry ničím zvláštní co do metody losování nebyly, alespoň, že to. Ke mě byla vylosována divnou shodou náhod právě ta několik hodin se mnou již prokecávající Máj Aurora (ale naše povídání nebylo Kapitolany slyšeno), která se cestou na takové jakési pódium tvářila, jakože je jí čest jít do Her se mnou. Jako jedna z mála osob opačného pohlaví mi byla schopna porozumět, když jsem sypal 1 technický pojem za 2. a ostatní se ztráceli. Všechno to jakýmsi záhadným způsobem chápala. Neměla pochyb o mých, pro ostatní nadpozemských, schopnostech, které ji dokážou z her dostat živou, nebo že jí alespoň bude těšit umírat pro mně. A možná chápala přímo mě, což se sneslo na všechny mé produkty. Čert vem, jak se doopravdy jmenovala, stejně to její jméno neumím pořádně vyslovit, protože pochází odněkud z nějakého prazvláštního jazyka domorodých obyvatel Jižní Ameriky. Důležité bylo, že mě nejspíš nehodlá dát jenom do friendzone, jak by mnohé technokopky učinily. Koneckonců, proč umírat jako panna nebo panic, když máme ten Freudův sexuální pud.
Ostatní Kapitolané nám věnovali pozdrav vysoce podobný v Hovnicích notoricky známému a recesisticky používanému "Heil Hitler", jen s tím rozdílem, že se ruka při zvednutí políbila dlaň a byly zvednuty jen 3 prostřední prsty, které ukazovaly trochu výše, než placatá ruka při hajlování. On to vlastně byl skautský pozdrav, ale to se u nás moc nevedlo. Tak jsem pln sarkasmu zahajloval tamnímu prezidentovi "Heil Snow". Z mých pohádek o šíleném a nepochopeném samovládci Hitlerovi, jenž jako Putin Ukrajině Krym sebral Česku, kde jsme měli portály, kus reálného území, Sudety, a potom zbytek pohltil celý, se tomu ostatní lidé, samozřejmě kromě nafoukaných a nafouklých Kapitolanů, pousmáli.
Pokud se někdy obyvatelé distriktů někdy dostanou k nějakému hustodémonky krutopřísnému dopravnímu prostředku, tak to jsou Kapitolské vlaky. Jezdí sice pomaleji než šinkanzen, ale stále v tomto hledisku lepší, než co je v Hovnicích toutéž dobou - nic, my lítáme auty. Kapitorukanzen, když používá také technologii maglev, jezdí maximálně 420 km/h za běžného provozu, což není náhoda. Projíždí totiž rozsáhlými poly konopí. Když do nich uhodí blesk, což se děje při takové rozloze často, je ve vlaku výrazně veseleji. Nicméně nevím, proč se tady ještě ty vlaky celkem dost používají i na kratší vzdálenosti, když má Kapitol vznášedla, která sice vypadají jako vzducholodě, ale do výšky se moc dostat neumějí. Distribuce úhořů není přece jejich 1iné využití.
Kapitolané mě přijali poměrně vlídně, protože jsem jim svým chováním trochu Kapitolana připomínal. Po všech těch obřadech, ukazování se to TV Capitol, atd. atp. jsem se dostal do svého dočasného pokoje, kde budu spát, než proběhnou všechny ostatní ceremoniály, zkoušky a rozhovory. Co jsem nečekal, když jsem z břicha vyndal notebook, který mě tak trochu tlačil, byla přítomnost Wi-Fi. Byla sice zaheslovaná, ale mě to bylo úplně u prdele, já jsem ji hacknul. Taková rozcvička před tím, co budu dělat s počítačema tvůrců her. Stejně těch 256 qubitů a 64 jader dokáže zabezpečení prolomit za 5 minut. Zkontroloval jsem e-maily, (anti)sociální sítě atd., píšu tuto část cestopisu. Notebook mi můžou sice zabavit, je to tu trochu jako USA nebo Severní Korea, ale co, já mám elektrickou krysu.
Mají tu celkem levnou Colu. Nedělalo mi problém hacknout Kapitolskou banku a nechat si peníze vyplatit na čerstvě založený účet, používají maximálně 256-bitové šifrování, neandrtálci jedni. Sice se tu Coca-Cola nevyrábí, ale PanemCola chutná vesměs stejně. Možná je to to samé, jen přejmenované. Z nudy jsem nadopován tímto nápojem namaloval znak kapitolu (který jsem s tím symbolem Copyrightu Helveticou slušně zabil) a hromadu jiných zajímavých obrazů, jakožto jsem složil i hromadu zajímavých písní a napsal hromadu zajímavých básní.
****************
- 3 -
Kapitol, Panem, 2224
Sponzoři se hodí, ale nic moc extra by mi stejně vážně nedali. Žádní Pepsico, The Coca-Cola Company, Youtube, Machinima a další, kteří sponzorují hráče her, protože tohle jsou Hry, ne hry. Sirky, vodu a pytlíčky bez drog, ty mi tak tihle Kapitolští pošlou. Sám Distrikt 1 mi pošle pár věciček, co jsem jim tam nechal a hodily by se mi v aréně víc než dost. Pak je možná donesu zpátky. Někdy dávaj i Iodin (věc pro čištění vody, ale já piju stejně Colu), hadry, deky, prášky, lana, brýle nočního vidění a samozřejměže nějaké jídlo, jako hovězí a vepřové řízky, aby se bavili, jak muslimové a hinduisti hřeší. Škoda, že z vybavení na sex dávají jen lana a ne třeba viagru (ikdyž náctiletí ji nepotřebují), ale hlavně antikoncepční pilulky a kondomy. Nikdo totiž neví, jestli ten trybjút (nebo to zvíře, kdo ví, co bude erotogeničtěnší (Muhamadun rasululláh, šoustejme radši kozy a ovce, s ženskejma se nedomluvíte)) má zrovna někde v sobě HIV nebo syfilis. Když je beztrestný tam někoho zabít, tak by mělo logicky zůstat bez trestu i znásilnění, a to třeba i 12leté. Už jenom proto, že jí to nemusí nutně zabít a v lepším případě to lidstvo trochu rozmnoží. Taky se říká "12 přejde, už se vejde". Nepovedlo se mi zjistit, na co je většina Kapitolu, jestli spíš na hardcore sadomasobondage porno, nebo jsou to romantici. Ale pedofilové nejspíš budou, protože posílaj do Her i holky pod 15 let (ku protestu všech nekapitolských občanů) a pak se dívaj, jak se vražděj. Taková brutální telenovela by to mohla být, asi jako klasická 200 let stará Game of Thrones.
Momentálně se nic moc neděje, až na to, že Blastoise zatopil asi půl Kapitolu, Charizard tu 2. podpálil a Pikachu způsobil přepětí. Nerad je nechávám dlouho v Pokébalu, ale oni tu ničí všechno možný. Ne, že by mi to nějak vadilo, moje to není, ale já bych to měl rád v použitelném stavu, převezmu-li nad tím vším jakýmsi záhadným způsobem kontrolu. A to jsem si říkal, jaký to musí bejt úžaný mít doma dráčka, želvičku a elektrikýho hlodavce. Jsem rád, že aspoň ten žlutej biočlánek nemá velikost tanku. Ti 2 ostatní rostou jak můj penis, když ležím s Májí. Darwin si 1 mrňavou sotva jak dlaň velkou želvu přivez z Galapág a umřela až pár let po miléniu velká skoro jako auto. Za chvíli si budou myslet, že jsem jejich nový vládce a budou mě tak brát. No, kdo by to nechtěl, ale já jsem se chtěl podívat do toho, co je v Americe ve 23. století a dostat se zase zpátky, kde mám všechny moje rozdělané věci, ne dobýt Kapitol nějakou přerostlou lítající ještěrkou a želvou velkou skoro jak Titanic. Po hrách se budu asi muset odstěhovat, Kennedyho vesmírné středisko na mysu Canaveral je dávno zatopené kvůli globálnímu oteplování a Oblast 51 je v Distriktu 6, moh bych zkusit Chicago, které doufám ještě nezmizelo úplně, protože tam žije pár Západoslovanů, takže bych nemusel furt mluvit anglicky, ikdyž mi to už začíná pomalu jít líp, než česky. Kapitol mě nebude mít rád kvůli tomuhle a ještě do toho ty hry, no úplně jako Spartakus, naverbuju k tomu horníky z Distriktu 12, hackery z 3., ženisty z 6. a dospívající mutantské ninja želvy z 13. a celej Panem bude ještě větší smetiště, než teďka je. Teď jenom říct, že to dělám pro Alláha a je ze mě terorista, co má silnější zbraně, než celá armáda, takže se mnou stejně nic neudělají a podvolí (přece islám, ne?) se mi o to raději, když nařídím budovat socialismus a mezitím porazím (Novo)Rusko. To tehdejší ukrajinská vláda kvůli své zkorumpovanosti nezvládla, když jim ruská mafie nabídla 1e12 rublů a 1e6 hřiven, z čehož se během 1 týdne po převzetí stalo reálně okolo 1e10 rublů a 1e7 hřiven. Teďka je novoruská celá východní a jižní tehdejší Ukrajina kromě Krymu, kam se doplavili Islámistánci z dobytého Turecka a v Oděse se válčí.
Když se podívám na všechny ty věci okolo Her, tak to je vlastně showbusiness. Jen vybírají kandidáty na výhru losem, když se nenajde žádný dobrovolný gladiátor, který tam většinou všechny zmasakruje, protože ostatní nemaj výcvik. Ani nevím, jestli se tam doopravdy umírá. Ani jestli člověk vůbec doopravdy umírá, protože nežije svůj život, ale dílem cizí, jak se furt něčemu přizpůsobuje v těch bambzilionech společenskejch norem. Je to přece moje postava, tak si s ní můžu dělat co chci, ne? Pokud s ní cheatuju, nemontujte se mi do toho a cheatujte si kdyžtak taky. Zkazím si hru z dlouhodobého hlediska sám, tak mi ji nekažte ještě víc. Kdyžtak si to zopakuju, až se naučím nějakým adekvátním skillům a začne mě to mrzet. Taková izolepa (s nůžkama na ustřižení) a lubrikant spraví všechno, od sexu až po velké stroje. Stačí jenom někde tyhle věci sehnat.
****************
- 4 -
Nějaké podělané zkoušky, jestli umim kvikskoupovat lukem v reálněm životě, ale to je mi jedno, můj šíp mi povede třeba ten Alláh nebo fyzika nebo vlastně vzduch. Máj se umisťuje celkem dobře ve všech disciplínách, ale já ty tabulky radši hackuju. 256 qubitů se prostě s 256 obyčejnými bity (a některé kraksny jsou tu ještě 64-bitové) nemůže vůbec měřit. Kapitolané se na to xichtí jak měsíček na hnoji, jakoby nikdy neviděli tlusýho hackera, kterej je schopnej s drakem, želvou, myší a notebookem zničit celej Panem rychlejc, než by ho dobyl Hitler blitzkriegem.
Je to tu nuda, a tak jsem snad hacknul všechno, co se dalo. Všechny příchutě sodovek, brambůrek a nachos jsem ochutnal a PFC (Panem Fried Chicken) je divné. Jako to chtěj, aby se trybjůti před pravděpodobnou (23:1) smrtí k smrti nudili? To by pak do těch her nemohli, protože by byli mrtví. A vůbec, stalo se to někdy? Taky nějakej muslim by moh dobrovolnit a někde v Kapitolu by zařval takbír a hromada věcí by letěla do vzduchu, včetně jeho samotného přímo k tomu jeho Alláhovi do ráje.
Nevim, co dělá Máj. Jestli s někym spí, tak mi to může bejt jedno, protože stejně už dávno není panna, jak naznačovaly ostré rohy a výběžky všude možně v domácnostech Distrikťanů. Kéž bych někde sehnal ty kondomy. Naostro až po zdravotní prohlídce důvěryhodnými doktory. Při onánii se jaksi necítím klidně, protože kamery můžou bejt nacpaný všude. Ne, že by to Alláh neviděl, ale jestli se mu to nelíbí, tak neměl lidi stvořit s tak silným sexuálním pudem. Ale nějak se množit musíme.
Pár hodin zbývá do samotného zápasu. Nevím, jestli mám meditovat nebo se modlit k Mecce, která nevím kde přesně je, ale možná je to nejkratší cestou na severovýchod po obvodu elipsoidu, protože je to neeuklidovská geometrie. Nevím totiž, jestli si pomůžu sám, nebo mi pomůže Alláh. Tak jsem napsal další kus tohohle a pak budu chvíli meditovat, protože si na to, jak se přesně dělá salát, stejně nevzpomenu. Proč to museli tehdy dělat tak složitý?
Už mám se chystat na spawn. "Hra" začíná za 5 minut. Začíná hackovací zábava, ale i hackovací otrava. Ale i přesto byly o hodně otravnější všechny ty obřdady a zkoušky, takže tohle bude janom takový odpočinek od toho všeho. Do mengeloidně klokanoidní břišní kapsy si nacpu všechno ikdyž se to tam normálně nevejde. Pak se někde zakempim a oblbnu silové pole. Eventuelně si zajistím elektřinu Pikačuem, teplo Charizardem a vodu Blastoisem, pokud si nezačnou myslet, že mi můžou ležet, čůrat, kadit a jíst na notebooku. Ty zvířátka by člověk někdy uvařil. Neberte si domácí mazlíčky na dovolenou, když nejsou schopni mluvit jazykem.
****************
- 5 -
Vlezl jsem do jakési tuby a ta mě vyvezla na spawn, okolo bylo 23 ostatních lidí a Máj byla zhruba naproti mě, plošiny byly rozmístěny nepravidelně. Pod náma dočasné minové pole a odpočítávání před námi v holografické podobě. Rozlišení a celkový vzhled ala 2050, což indikuje požívání obstarožních mašin k obsluze arény. Hackovat to bude po teoretické stránce poměrně lehké. Uprostřed arény byla hromada věcí, ale co bych to měl chtít, já mám lepší věci, než potraviny, obvazy, zbraně a nářadí. Nahrne se tam až 22 lidí (podle jejich IQ) jako hyeny a já s Májí mezitím někam zdrhneme a budeme meditovat nebo postavíme hlásnou troubu a budeme hlásat verše z Koránu, třeba 2:190-193. Protože 4:95, tak se možná vzepřou Kapitolu. Ale asi by tomu moc nerozuměli, protože by nevěděli, co nebo kdo je Alláh. Taky by nejspíš nerozuměli staroarabštině, ale to je vedlejší, slovo "boží" (spíš nějakého kupce Mohameda z Mekky, který měl halucinace v jeskyni) proniká údajně i tak.
Po odpočítání jsem běžel někam co nejvíc pryč, tam jsem si našel jakýsi úkryt, taková jeskyňka. Ještěže tyhlenty Hry jsou nějaká normální příroda a ne poušť nebo arktida. Koneckonců by tam skoro všichni pochcípali do 24 hodin a to by nebyla sranda. Tu jeskyňku jsem trochu nenápadně zakryl, aby to nebylo tak snadno odhalitelné. Pokud si to její jméno správně pamatuju, tak Mawarejaseuikansamatunda Auteruopurihesobohamikora (Kam se hrabe nějaký Cimrmanův Sosejpsovič Ryspoloženski ze hry Záskok?), tak se jmenovala ta, co se mnou byla vylosována, ale říkejme jí radši jenom Máj Aurora (podobnost se stejnojmennými známostmi je čistě náhodná), se mnou tuto skrýš sdílela. Běžela však jinou cestou, aby to nebylo tak nápadné. Rozhodli jsme se, že z těch Her zdrhneme do Chicaga, kam zatím Kapitol nedosahuje, ale dělá si zálusk, kde jsou nějací Západoslovani, cestou přes tu hlavní vesnici Distriktu 1, kde seberu všechno moje, co se dá. V čem Máj vynikala, bylo vyslovování jazykolamů a rychlé rapování. Jakpak by ne, když má umět svoje jméno vyslovit. Takže mi mohla diktovat kód rychlejc, než píšu a já ho mohl on the fly optimalizovat. A že píšu těma 6 prsty pořádně rychle, když si chci něco napsat a nemá mi to vypadnout z hlavy.
Vytáhl jsem z břicha notebook, pokébally, skládací luk, rádio, jídlo a akumulátory. Nevzal jsem solární panely, což nevadí, protože by si těch desek stejně všimli ostatní. Ale měl jsem s sebou zrcadlo a elektromagnet, což se dá na něco využít. Možná, dá-li ten původně jen měsíční bůžek. Rádio jsem připojil k notebooku za rozšíření jeho frekvenčního rozsahu, takže může za použití dostatečného zesilovače (libovolná trubka, třeba z vyvrtaného kmene - švýcarský nůž přinesla Máj) interferovat s leckterou elektronikou. Rovněž je schopen i EMP, pokud se správně nakonfiguruje. Dlouho do noci jsem to šteloval za konzumace stále se tenčících zásob kofeinových roztoků. Prostě EMP po zálesácku není tak silné jako to ve stíhačkách. K večeři nebylo nic, ale Blastoise nám obstaral vodu. Charizard zatopil, ikdyž jsem měl strach, aby nezapálil i můj notebook s rádiem. Nechtěl jsem na Máj nijak spěchat a tak jsem se zdržel pohlavního styku a raději si to udělal sám někde hlouběji v té jeskyňce. Koneckonců jsem stejně furt neměl kondomy, ale kdybych je někde našel, docela by se to hodilo, co já vím, co mají v Panemu za pohlavní nemoci.
Ráno jsem sednul k notebooku a celý den jsem lokalizoval počítače tvůrců her. K úniku stačí deaktivovat silové pole a pak prostě zdrhat, ale já uznal za vhodné si s jejich počítači trochu pohrát, než je odstavím. Například sbalit Máj na vizuální efekty, jejichž je displej integrovaný do silového pole schopen. Takové planetárium. Je potřeba zjistit, jakou instrukční sadu používají k ovládání přijímače u arény, aby ji ovládali. Potom stačí tyto instrukce poslat (vše se děje bez drátů) na tenhle přijímač a dělat si z arénou, co chceme. Jenom ten signál musí být silnější, aby převážil nad instrukcemi Gamemakerů. Tak jsem nechal notebook prolamovat heslo slovníkovou metodu, mezi čímž jsem hledal zdroje elektřiny, protože zbývala asi čtvrtina baterky. Vzal jsem si s sebou skládací luk a střílel s ním nějaké ptáky různými válcovitými úlomky, prý se nim nadává mockingjay a jsou přirozenou delay smyčkou nebo ozvěnou. Daj se přes ně posílat data, ale já to nezkoušel, protože jsem se radši napíchnul na zabezpečenější internet. Proto jim budu česky říkat ozvěnosojka, ne, ozvěnojka, ne, radši echosojka, vyslovováno jako echozojka. Když mě to začalo nudit, tak jsem z magnetovcové skály sebral kus magnetovce a vyrobil transformátor. Cestou zpátky jsem našel kus igelitky. Jako náhrada za kondom to postačí. Děravé to kupodivu nebylo.
S těma echosojkama byla cestou zpátky celkem prdel. Zahraje se jim melodie nebo bassline, dokonce i bassdropy berou, a oni ji opakujou pokaždé tišeji. Dobře to vylepší třeba melodii staré americké nebo sovětské hymny. Jen se musí dát pozor, aby se to do paměti echosojek vešlo, jinak nějaké tóny zahodí. Možná bych je moh zapojit, až budu dělat někdy zase dýdžeje, protože jako náhražka telefonní sítě se to z mého pohledu nevzdělaného inženýra použít moc nedá.
Když jsem se k notebooku odpoledne vrátil, tak jsem viděl, že heslo bylo "hungergamescontrol". Asi si mysleli, že se to nikdo z distiktů nepokousí hacknout, protože nemají počítače, natož expy s hackováním. Pikaču mi cucá nabíječku, takže si ten magnetovcovej transformátor můžu nacpat do řiti a vyrobit místo toho třeba akumulátor. Teď je potřeba disassemblovat software, který mají spušťěný a zjistit, jak se tahle aréna ovládá. Zkouška z Assembleru za všechny peníze. Ještěže používaj na tohleto 100 let starý levný 64-bitový kraksny, v Hovnicích se dávno jede na 256 qubitů.
Máj se zatím stará o moje, nebo spíše už naše, pokémony, které jí připadají roztomilí. Dráček schopný zapálit celý Kapitol (sežerevší tolik energie jako černá díra za pozemský den, bude se hodit k anihilaci těchto těles) a želvička schopná dostříknout vodu (ne tamto, na co to myslíte?) až na Měsíc, kam se snese jako sníh, protože fyzika. Povedlo se jí (Máji) také lokalizovat zdroj nejedovaté vody a čornout kdesi 5galonový kanistr. Opíjení se methanolem nebo čím momentálně jaksi nenám v plánu. Plast se prostě nerozloží ani za 3 století. Nicméně já vodu piju jen v případě nejvyšší nouze a jedině chlazenou, zvlášť v těhle indeed tropických vedrech. Tak se kanistr s vodou ukládal do tmy a chladu a já si vydestiloval bobulovici z jedovatých plodů za pomoci improvizované destilační aparatury sestávající ze starého podzemního vodovodu, Charizarda a neolitické misky, kterou by mi přijduvší archeologové okamžitě zabavili. Jak jsem tyto věci sháněl v hloubi jeskyně ještě hloubější než kde jsem onanoval, vykradl jsem asi nějakou hrobku, nebo co to bylo za místnost. Takže mám teď asi $100000, což vůbec nevím, kolik je reálně. Bejt Máj aspoň trochu jako Lara Croftová, tak tam vleze se mnou, ale ona asi radši chce milostné vztahy s mými pokémony a projíždět mi notebook.
Přišla výpomoc z Distriktu, 4 lahve PanemColy po 3 l. Prostě vědí, že bych se vody moc nenapil a nalitej bych toho moc neudělal. Možná se jim spíš nelíbil můj zpěv Kaťušy s 2 promilema ethanolu v krvi, které by leckterého sušáka už dávno zabily, ale můj metabolismus už vydržel tolik věcí, že nějaké ani ne půlprocento jedu v krvi dokáže rozchodit, ikdyž za lehce zvláštního chování.
Gamemakeři už o našem kempení ví, proto se pokouší nenápadně nás někam vyhnat, ale ať si zkusí na člověka, pro kterýho je klávesnice (nostalgie, diktování mi nebere přízvuk) protezickou končetinou už od tý doby, co jsme měli v Zásřevu psací stroje. Ostatní soutěžící se buďto zabili, což bylo signalizováno výstřelem, který zní přesně jako 1 efekt z mé hudby složené ještě v Hovnicích (kradou 50 let staré samply), nebo jsou také nevýslovně nasraní, že tu 2 číteři a kempeři a lamy a hekři apod., z nichž 1 studuje disassemly gamemakerovského softwareu a druhá se stará o zbytek, narušují streamlineované workflow gamemakerů a celých těchto Her. Už se ozvalo asi 5 výstřelů, teďka zní 6. Nedělá mi dobře, když lidi umíraj kvůli tomu, že mě bolí hlava buď ze studování Assembleru nebo je to obyčejná kocovina, pročež se válím na tom, co jsme prohlásili za postel a neoblbuju silové pole. Jíst nic nepotřebuju, alespoň konečně zhubnu, těch skoro 100 kg je víc než ma mama. Dopřál jsem si pár hodin spánku, nevím, jestli byla venku opravdu tma, ale potemnělá obloha to pravděpodobně naznačovala. Když jsem se probudil, tak jsem si udělal jakousi rekapitulaci toho, co jsem dokázal z té disassemblie vyčíst a dopsal cestopis do této věty.
****************
- 6 -
Perkele joo! Konečně jsem dočetl ten soudní spis, é, ty disassemblie. Udělal jsem si nějaké poznámky, jak se ta jejich paskajuttu, která ovládá tuhle arénu, ovládá. Ze všeho nejdříve jsem si "nacheatoval" 16 láhví PanemColy, 8 pro Máj. Potom přišly na řadu brambůrky a nachos. Pak jsem za pár hodin napsal demo pro jejich kopulovitou obrazovku v silovém poli. Když jsem ho pouštěl, povedlo se mi na to velice obstojně (líp, než ta po zálesácku vyrobená bobulovice) Máj sbalit, protože nic takového v Distriktu 1 ještě nikdo neviděl, jelikož neměli planetárium. Tehdy už byla svolná k sexu i s tím zaprášeným kusem igelitky jakožto emulací kondomu. Nebylo potřeba provozovat žádné sado-maso-bondage jako z toho starýho štrašně marketovanýho porna 50 Shades of Grey, neboť představa, že jsme sami v jakési džungli, kde je každá druhá věc jedovatá jak v Austrálii a cokoliv nás kdykoli může zabít, Alláha nevyjímaje, generovala dostatečné množství adrenalinu. Kdybych byl Australan, tak by to se mnou moc nedělalo, protože v Bushi je abundance životu nebezpečných druhů živočichů zcela redundantní.
Gamemakeři zřejmě nic neučinili, neboť aparentně koukali s otevřenou hubou na to, že je neautorizovaný hacker schopen lepší grafiky a hudby, než doposud uměli. Ale podle mě pohybující se geometrické obrazce z puntíků s béčkovým technem nejsou žádný zázrak. Pravděpodobně také narafičili kameru do naší jeskyňky, aby vyfapovali. Stále lepší než špionáž dnes staroamerické NSA a obchodování s osobními údaji v reálném světě. Ale stejně na ni byl vysílán úplně jiný záznam, totiž prázdné jeskyňky, pro jistotu, tím pádem něvěděli, kde jsme, protože se jim údaje z arény rozcházely.
Protože byli teďka omráčeni mými programátorskouměleckými (ne)schopnostmi, korunované hlasitým, vysoce odradivým zpěvem staré americké hymny, tak jsme mohli celkem v klidu silové pole vyřadit a v klidu si sem nechat poslat hromadu věcí a přivolat vznášedlo. Měli až moc dlouhé vedení, ti Kapitolané. Prostě tak 100000 let za opicema, narozdíl od Zásřevu, tam jsme díky mému hraní s časem technologicky napřed, byť jsme staromilci zakrslí kulturně veprostřed 21. století se silnými retrosklony k letům 80. a 90. století minulého.
Naládovali jsme vznášedlo (ona to byla technicky vzducholoď, ale funkčně se podobala víc vznášedlu), takže bylo mimo hromady zajímavých věcí také plné mražených úhořů, tím pádem se jeho maximální letová výška snížila na 750m nad zemí a rychlost na 50 uzlů. Dodatečně jsem přivolal 16 vznášedel pro ostatní tribjúty, jestli se pozabíjejí jako totální vyjebanci, nebo taky vypadnou, je jejich věc. Když jsme odlétali, řekl jsem Máji: "Do you want to come back to my place, bouncy-bouncy?", načež se pousmála, a řekla, že jo, připojujíce komentář o kvalitě mé erekce bez použítí kapitolského Erectinu. Jakpak by ne, při každodenní masturbaci. Načež bylo třeba nastavit kurz k Distriktu 1 a čekat, a v tom čekání jsme zase mrdali, protože na tam už byly kondomy. Jakpak by jsme se do mé díry nevraceli (barabizny, nemyslete na tamto, vy úchyláci (ikdyž já mám tak co říkat)), když jsme tam oba nechali hromadu zařízení a můj úžasný Getmobil MK-II. Mezitím píšu tenhle záznam a vyrábím hudbu. Jen aby ne mě Kapitol neposlal jejich bojovná vznášedla, ikdyž kvůli velkému nákladu té jaderné munice, s níž vesele zničili Distrikt 13, byla by asi také tak zasraně pomalá. Charizard by spálil i to moje a udělali by jsme kamikaze na Kapitol, což by jsme ale z půlkilometrové výšky jakž takž přežili. Asi začnu psát anglicky, protože mi Čeština po těch všech slovech promluvených a slyšených už tak přirozená nepřipadá. Stejně mluvím getmansky.
****************
- 7 -
Distrikt 1, Panem, 2224
Dorazivše do hlavní vesnice Distriktu 1, místní nás velice bouřlivě přivítali. Jejich vnitřní odpor proti té Kapitolské maškarádě, jemuž jsem je já poněkud naučil, se tu projevil. Když už byli tak veselí, tak jsme hodili párty, kde posloužila moje muzika. Připadali si jako ve sci-fi, a tohle je indeed fikce. Dostal jsem se konečně do svého dlouho opuštěného provizorního domova, který ale už dlouho mým domem nebude, protože vypadnu do Chicaga. Tam Kapitol nedosahuje. Zatím. Každopádně to byla spíše nerdí párty, takový koncert. Distrikťané nejsou moc rádi, že s Májí padám, ale potěšil jsem je tím, že diplomatické vztahy budou s Chicagem mou zásluhou posilněny, protože ho plánuju tak trochu dobýt, ale radši bez draků a obřích želviček, nýbrž politicky přidružit k Hovnicím. A že pokud se doopravdy naučím bojovat, tak se ty hry pokusím doopravdy vyhrát a ne jenom sabotovat. Tedy, pokud neproběhne nějaká revoluce a ty Hry se nezruší.
V slumoidní chatrči jsem se shledal se svým proti vznášedlu mrňavým létajícím autem, které jsem pohodlně nacpal do toho obřího vznášedla, neboť ačkoliv bylo při opouštění arény plné, něco jsme ujedli. Pak tam byla hromada krámů (Máj je teď nemá, vy dvojsmyslníci), které jsem věnoval Distrikťanům, včetně telefonového a elektrického vedení, takže můžou na Internet stejně jako Kapitolané, nicméně jenom rychlostí 16 Mbps. I to ale považují za rychlost, třebaže přeplácaný Kapitol má rád přeplácané webové stránky.
Ohledně Kapitolu, mám takový pocit, že je jeho vláda kurevsky nasraná, ale tentokrát se radši drží ode mě dál, protože můžu klidně shodit na Kapitol atomovku, která se ve vznášedlech většinou alespoň 1 nachází. No co, zkazil jsem jim 69. Hry. Teď se snaží o nich nemluvit a zapomenout na ně, už jenom kvůli tomu jejich číslu. Pokud budou dělat speciální Hry s předchozími ještě žijícími vítězi, tyhle Hry nezahrnou a ani nebudou moci.
Všechny ostatní věci jsem dal do vznášedla, ve kterém jsem s Májí přespal. To je 3. sex na této cestě. Na detailnější popisy zapoměňte, nejsem románopisec. Proto tento text není tak dlouhý a čte se lépe, protože to víc odsejpá, a to i přes četné společenskovědní úvahy. V tom vzdušném vehiklu o hodně lepší kajuta, než jsou domy v této hlavní vesnici. Slumoidní přístřešek jsem nechal osudu svému, aby si z něho mohli kdyžtak Distrikťané udělat památník. Druhého dne jsme se za velké účasti všech obyvatel s nimi rozloučili a po poledni jsme vzlétli a nabrali směr Chicago. Bez hlavy třeštící z manuálu se neobešlo kličkování mezi hornatou krajinou bývalého Colorada, rovněž zahalenou kouřem z jointů. V 16:30 se fakt nehodí lítat, viditelnost je velmi snížená, ne-li zádná. Občas jsme proto nezáměrně zajeli do konopných polí, udělali pár jointů z toaletního papíru a dávali jsme je Distrikťanům. Menší problém byl, že neměli oheň, tak jsem jim musel házet lupy, takže teďka nic nezvětším. A jakoby v toho nebylo dost z distriktů, byl na sériovém štítku (všimnul jsem si ho až potom, co jsem okolo něj už několikrát prošel) téhle vzduchokraksny nápis MADE IN CHINA. Vysvětluje kdeco. Ještěže už z toho Panemu padáme, ani pořádnou skládku s pořádnými počítači neměli. Najít aspoň 256jádrový procesor byla vzácnost, jinak samé 16jádrové Core i9 (ty hlavně) a nižší. Od 1. Her v roce 2153 se to tu zjevně nijak technologicky nevyvíjí, protože jako v Rakousku tady není skoro žádný jaderný průmysl, který ztratili zničením Distriktu 13. A Distrikt 5 toho sám moc nedá. Zde bude končit část psaná česky, protože mimo anglické komunikace s Májí mě čeká hromada anglického papírování a vyřizování v Chicagu (tento cestopis mi připadá psát česky už divné, když je kolem mě samá angličtina), protože tam jsou určitě vyspělejší, než kapitolcentrický Panem.
I tak si ale říkám, jaktože se mi ty Hry přežít povedlo a vyhackoval jsem se z nich? Proč po nás nikdo tolik nešel, že nás neobjevil? A proč ten los musel padnout zrovna na mě a Máj? Všechno mi to připadá jako kdybych chtěl, abych tím úspěšně prošel. Já jsem se totiž do Kapitolu na chvíli vlastně podívat chtěl a rovněž jsem chtěl vyzkoušet ty jejich vlaky a vzducholodě, vznášedla, nebo prostě to, co můžou požívat místo vlaků, ale nedělají to. Ale vlastně, když to vezmu, tak tohle je imaginární svět. Tohle všechno doopravdy neexistuje. Může to znamenat, že si můžu určit, jakým směrem se okolí bude vyvíjet, nebo jsem doopravdy takovej skiller? Tohle může bejt asi jako 1 velkej LARP nebo Matrix. Můžu mít v sobě jakousi duchovní sílu, že se mi to prostě povede. Nebo věci se dějí a nedějí, dokud jejich dění nezkontroluju, čímž změním jejich stav, tedy nahnu moje vnímámí více k té či oné časové linii vesmíru, jako je tomu se Schrödingerovou kočkou. Na tomto místě je potřeba ukončit tuto část, protože jsme již na půl cesty k Chicagu a Máj vypadá, že s tím vznášedlem asi nebude umět přistát tak, aby to bylo schopné ještě znovu vzlétnout, což se bude náramně hodit, až budeme z Chicaga zdrhat před něčím podobným, jako v případě Panemu, jak znám svoje zvířátka. Taky potřebuju postavit raketu a projet někde nadsvětetelnou rychlostí (jak pro koho), v téhle cypárně nemůžu zůstávat věčně, když budu mít 1 průser u státních aparátů za 2. Mimoto jsem začal psát už anglický cestopis a tenhle by se s ním jen překrýval. Každopádně to v Chicagu bude sranda mnohem větší, než byla tady, protože tam je větší variabilita jevů a složitější socioekonomická struktura. Alespoň doufám.
~~ Jonannes Getmann aus Scheißendorf, 2223-2224
****************
EPILOG POST SCRIPTUM
Chicago, 2228 (asi, možná mají jiný letopočet)
Do dalších 5 ročníků Her už mě nemohli vybrat, protože jsem jim zdrhnul semhle do Chicaga, jehož hranice chrání Neohrožení pouze pozemně, nikoli vzdušně či podzemně pomocí čehosi připomínajícího Sovětského datla Duga-3, ale četl jsem (ještěže jsem je tam seznámil s věcí, jako je internet, ale já tam těm chudým radši zavedl nástěnkový systém (Bulletin Board System) s opravdovými nástěnkami), že bylo v Distrikrtu 12 divné, že někdo v takové díře se hlásil dobrovolně za někoho jiného. Nějaká Katniss, nebo tak nějak. Kupodivu ty 74. Hry vyhrála s jakýmsi Peetou, ale způsobem, že Kapitol to asi nesnese. Prostě vydírání prestiže těhle Her tím, že Alláhu akbar bez exploze sní Respawnberry. Nicmémě Kapitol si tam měnil pravidla, jak se mu zlíbilo, což taky není fair-play. Ale já jsem jim to zneprestižnil s Májí stejně víc, až se výsledek snaží vaporizovat.
Ještěže jsem z Panemu vypadnul, Kapitol musí bejt nasranej na všechny nás 4. Ikdyž mě za mou esej Sečtělí
navenek vyhodili
, abych zajistil spojenectví Nedotknutelných při pokusu o komunistický puč ze strany Odevzdanosti (zajímavé bylo, že mě nedokázali zastřelit při podezření na divergentnost, připadal jsem si jako Neo v Matrixu, ale tyhle cenzury se mi nelíbí, pak to do ostatních fakt fakt moc nesedí), je to u Bezkastých furt lepší, než v Panemu, už kvůli tomu, že mají na skládce lepší věci.
Vlastně už mi ani Hovnice / Scheißendorf / Zásřev tolik nechybí, protože tam stejně zasahovala válka a portály se prostě ubránit dobře nedaly, a tak většina obyvatel Hovnic odjela na delší dovolenou a Němčouři se diví, co to sakra je tady, coto sakra je tamhle, co to sakra je tadyhle, proč tu ještě nevede dálnice a odhodí tam nedodělaný, leč jakž takž jaksi zázračně fungující stroj času, který pokouší debily jako mě a teďka musím po celé Americe shánět součástky na raketoplán, protože mys Canaveral je zatopenej z toho globálního oteplování. Měl jsem jet do Číny nebo Indie.
Když jsem navrhoval "radnici" Nedotknutelných, tak jsem na nočním stolku u své prozatímní postele nakreslil pár meme ve stylu Polandball. Oscanoval jsem je, protože se na skládce Sečtělých válel celkem obstojný a funkční plug-and-play scanner. Ještěže Odevzdaní nám odevzdaně poskytují elektřinu. Nastane ale čas, kdy jejich dotace potřebovat nebudeme, protože díky technologii Sečtělých budeme mít na tom vyschlym jezeře solární elektrárnu velkou jak tva mama, ba dokonce ještě větší. Factionless stronk!
(Na té pumě je napsáno Made in District 13, kdyby to někdo nepřečet.)
=====================
-= K O N E C =-
-= T H E E N D =-
-= D I E E N D E =-
=====================
Vydáno 5. května 2015 neboli 16. radžábu 1436 neboli 15. ordibehéšta 1394 ve 21:15.
Již brzy (tak za
čtvrt rok
u, jestli vůbec): Cesta do Chicaga za světem hiduisticky oddělených kast.
Možná: Intruze Bradavic, Stardust Wreck on Trek, Ukrájení z Ukrajiny, Kryogeneze princezny Růženky socialistickou mládeží za přispění Státního ústavu pro výzkum kyborgismu
Pozdravy: moje sestra, Majda L. a H., Zuzka a Terka V., Vašek M., David B., Adam P., Artur S., tamti, co na mě volají "Getmane" a ani autogram nechtějí, soudruzi a Vietnamci v těch 2 samoobsluhách
Greetz&Thanx: MenT, Gejmr, Minecrafak, OpenMPT Dev Team, The Coca-Cola Company, and ofc the authors of the books - Suzanne Collins and Veronica Roth
Tohle trvalo taaaaaaaaak dlooooouuuuuho napsat, už od jara 2014 jsem se s tím matlal. Má to okolo 50 kB, což je asi 10000 slov. Sežerte to, vy 250slové školní "eseje". Tohle je teprve pořádná povídka.
