Úvod:
Hutným shrnutím jsem kantovsko-shopenhauerovský islamofilní Buddha hegelovsky se orientující v kafkovsko-foucaultovské Heideggerárně. To zní jako Nietzscheovský nadčlověk, ne? Jenom škoda, že jsem si zvyknul po tom společenském zacházení být podčlověk. To byla odměna za apriorně egalitarianistický přístup a vyhledávání znalostí, pokoušet se mě dávat do místa, kam bych měl patřit. No není to úchylné, provozovat tyhle dospělárny na dětech? Přitom se zdá být úchylnější, provozovat tyhle dětinskosti na dospělých.
Teze: Ankap a Kink (Kinkkap/Ankink)
Kohezivní formulace této teze, která se táhla od nástupu do státního školství, zabrala poslední rok. Byla to poslední autistická maska, kterou jsem sundal, a nic dalšího pode mnou není.
Pathological Demand Avoidance, neboli Personal Drive for Autonomy, je druh BDSM pozitivity, nebo snad takový protoanarchismus. Je to o vykolíkování hranic, o tom, co bude moct kdo nařizovat, o tom, nezkazit si zábavu tím, že z ní někdo udělá povinnost. Pedagogové a dětští psychologové chodí kolem horké kaše, aby to nebylo náhodou 18+, nebo se to schválně neučí, ale kdo mohl, tak to viděl. Možná to viděl ten lektor programování, který mi řek, ať za každé sprosté slovo doprogramuju další fičuru.
Někteří psychologové stále zastávají názor, že autismus se přece diagnostikuje jenom dětem, jako například těm, kteří mají problémy ve státní škole. Autistická sensorika je ale jedna velká fetišárna, a to jsou i ty sensorické terapie.
Morální rámec jak anarchokapitalismu, tak kinku, je jednoduchá a univerzální deontologie. Jediným hlediskem morálnosti konání je všestranná dobrovolnost. Je tedy nemorální ostatní lidi (bez jejich svolení) do něčeho nutit pod hrozbou újmy na jejich majetku, případně jim způsobovat újmu na jejich majetku. Ankap sám je syntézou anarcho-individualismu a voluntarismu. Historicky jsem byl anarcho-mutualista a anarcho-transhumanista, ale to může existovat v rámci ankapu jakožto užší společenství, viz moje duhová hierarchie anarchií (to je ale oxymoron).
Základní axiomy, o nichž hodně lidí neustále mluví, ale moc se podle toho nechovají, nebo když na to přijde, tak si to doopravdy nemyslí, jsou sebevlastnictví neboli princip neagrese, a svobodná vůle. Přitom právě stát potlačuje sebevlastnictví a některá náboženství potlačují svobodnou vůli. Konkrétně v islámu platí, že lidé svobodnou vůli mají. O státu dále v antitezi.
Tradiční BDSM je potom proces přechodu od sebevlastnictví k někýmvlastictví a někohovlastnictví za použití svobodné vůle. Na tom není nutně nic romantického, ani sexuálního, to jest může to být aroace, zcela bez ohledu na nějaké pohlaví, gender, přitažlivost nebo sympatii. Je to totiž svobodná volba autority, a to, co myslí anarchokapitalisté dobrovolným vstupem do otroctví. Jelikož BDSM vztahy zakládají na vlastnictví, stejně jako anarchokapitalismus, je v nich přirozeně zahrnuta možnost polygamie i polyandrie. Dom může vlastnit víc subů, i sub být spoluvlastněn více Domy. BDSM komunity také tvoří polycentrické rodinné právo.
Sebevlastnictví a svobodná vůle jsou ale vysokoúrovňové abstraktní axiomy, které sídlí v horní mysli. Na základě materiálních realit nelze dovodit objektivní racionální důvod, proč do BDSM vztahu nebo konsensuálního otroctví (to je prý také oxymoron) vstoupit. Stejně jako vanilkovská láska to lidi dělají, protože jsou šílení blázni závislí na těch hormonech, které se při tom vyplavují. To souvisí s tím, že místo Safe-Sane-Consensual uznávám Risk-Aware Consensual Kink, které lépe zapadá do právního principu Volenti non fit iniuria. Musí tedy existovat axiom, který sídlí v dolní mysli, za základě něhož horní mysl jedná. To je sebeuvědomění, neboli soběsubmise. Mysl si totiž tak úplně nevybírá reakce těla. Jakmile si je uvědomí, přestane je popírat nebo se jim bránit, protože si třeba myslela, že jsou špatné či divné, nastane jakýsi vnitřní klid. A to je, proč islám znamená jak mír, tak submisi.
Anarchokapitalismus je také postaven na emergenci spontánního řádu. V tomhle aspektu se mi povedlo odhadnout, že Kink je jeho společenská dimenze, zatímco se běžně rozebírá dimenze ekonomická. To neznamená, že by tyto dimenze byly ortogonální. Dungeon typicky vlastněný Dominantem je v podstatě výrobní prostředek na poslušné suby. Někteří subové platí otrockou daň, jiní dostávají žold, a pak je tu celý sektor findom. Existují zavedené neformální konvence, které umožňují kompatibilitu v nařizování subům a jejich snadnější přechod k jinému Dominantovi. Tyto jsou ale volnější než implicitní očekávání vanilek.
Některé aforismy jsou na samotné hraně jazyka. Dobrovolnost je nedobrovolná a nedobrovolnost dobrovolná. Musím chtít muset a chci muset chtít. Líbí se mi, že se mi nelíbí, že se mi to líbí. Svobodná nesvoboda osvobozuje a nesvobodná svoboda znesvobozuje. I poměrně bohatá čeština se zdá být newspeak.
Antiteze: Etatismus a vanilkárny (Vaniltatismus/Etatilkárny)
Etatismus spočívá ve velké výjimce z dobrovolnosti pro stát, obecně jakoukoliv jinou institucionalizovanou autoritu. To vytváří nekonzistence, jejichž zapracování poměrně bobtná komplexitu ideologické základny. Naštěstí ideálně by tato entita měla být jen 1, nebo v případě, že jich je víc, by měly být jejich nároky v souladu. Etatisti budou jistě rozlišovat dobré a špatné státy, obdobně jako rozlišuju dobré a špatné Dominanty. Dobrý stát je, řekněmež, takový, který dodržuje svoje vlastní pravidla, a tato pravidla jsou odůvodněná, tudíž negenerují ve zlobidlech potřebu zlobit.
Přístojný druh regulací může také zakládat na dodržení náležitostí informovaného konsentu. Tedy povinnost pravdivě uvést určitou skutečnost, která může mít vliv na rozhodování. To má umenšit informační asymetrii.
Obecně v etatismu figuruje jakési kolektivní dobro nebo veřejný zájem, což implikuje morální rámec utilitarianistický. Zakázat dobrovolné interakce nebo nařídit nedobrovolné interakce je tedy obhajitelné, pokud se celkový užitek společnosti zvýší. Sice je pak problém ten užitek změřit nebo porovnat, protože je ve skutečnosti subjektivní, ale beztak si ho statisticky cucají zákonodárci z prstu.
Společenská etiketa je důležitý komponent vanilkového etatismu. Je to soubor zákazů dobrovolných interakcí a nařízení nedobrovolných interakcí, jinými slovy normativní protokol, jehož původní účel měl být odlišit šlechtu a smetánku od spodiny. V podstatě se jedná o instigátor třídní žášti, jejíž dialektickou syntézou měla být beztřídní společnost bez šlechty i spodiny. To se ale moc nepovedlo, společenské třídy nahradila ideologická loajálnost. Postupně ale tradiční společenská etiketa eroduje, jak vlivem feminismu, tak i tím, jak i vanilky na Západě přicházejí na konsent, prozatím omezený na osobní interakce.
U vanilek místo domlouvání scén a režimů platí, že existují takové externí okolnosti, kdy se od nich očekává obyčejný (nudný) pohlavní styk. Ten pak není věc vůle, ale jakýmsi dostáním očekávání, jakousi společenskou či manželskou povinností. To odpovídá různým náboženským pohledům, kdy tento styk má sloužit k plození dětí, nikoliv k ukájení tužeb. Co na tom, že tohle je pro mě falešná dichotomie, ale řekněmež že vanilkárny podléhají přísným společenským pravidlům namísto hříšného chtění a nechtění. Nevanilkáry jsou potom považovány za ponížení, mučení, dětské hry, kázeňská opatření, bezpečnostní opatření, a kdesi cosi s jasně vymezenou společensky prospěšnou funkcí, a k čemu žádná společensky prospěšná funkce není přiřazena, se považuje za degeneraci.
Socialistické zdravotnictví a regulace přijímané v jeho důsledku také poněkud popírají sebevlastnictví. Tělo je spoluvlastněno státem nebo širší společností. Ta se potom kibicuje do toho, co je přípustné s ním provádět, ať už se jedná o prostituci, potraty, tetování, piercing, modifikace, genové terapie, smilstvo, náhradní mateřství, braní drog nebo zdravou výživu. Podobná omezení na nakládání s tělem aplikují i různá náboženství. Bývá zdroj konfliktů, když stát zakazuje něco, co náboženství vyžaduje. Tomuto konfliktu má teoreticky předcházet teokracie, nicméně existují i jiná náboženství, než to, na němž bude teokracie postavena. Sekulární státy mívají v důsledku víc takových regulací než teokracie, neboť každá zájmová skupina si prosadí ty svoje. Někteří anarchisti ostatě přirovnávají etatismus k náboženství. Zdánlivě nejneškodnější regulace je věková hranice, nicméně i to je boomerský ageismus. Naštěstí děti jsou poslední skupina občanů bez volebního práva, tudíž jejch zájmy se populistické garnitury řídit nemusí, takže se s restrikcemi můžou na nich vyřádit. A tak se z tehdejšího mě, které to vnímalo trošku víc, stal takový kontrarián.
Synteze: nápady na nic
Jednotlivé dílčí elementy byly představeny dříve. Dialektická syntéza probíhala průběžně. Produkt skutečné dialektické syntézy bývá odmítnut skalními zastánci obou stran. To znamená, že zůstanu sám, ale získat znalosti a najít odpovědi je důležitější, než je někomu cpát. To neznamená, že nemůžu být hegelovskou událostí, ostatně dialektická syntéza je poznávací proces.
Ankap x Etatismus -> Meritokratický minarchismus
Trošku technokracie. Výběrová řízení s důrazem na kvalifikovanost a zkušenost místo voleb plných populistů a ministerstev plných aparátčíků. Veřejné sbírky se specifickým účelem místo zvýšení daní, aby údajně na něco bylo. Delší funkční období, aby si funkcionáři snědli, co si nadrobili. Délka ekonomického cyklu je zhruba 10 let, takže si s tím keynesiánstvím dají pozor, aby ho nedělali opačně.
To slovo meritokracie znamená apriorní egalitarismus, jinými slovy rovné příležitosti, a současně vylučuje egalitarianismus aposteriorní, tedy výstupy nejsou rovné, ale zato jsou souhrným produktem činů jednotlivce. To je v ostrém rozporu s pozitivní diskriminací, která směřuje k rovnosti výstupů a funguje na základě atributů, které jednotlivec nemůže ovlivnit.
Širší proces deweberizace státu
Anarchokapitalisté důsledně používají definici státu od Webera, založenou na legitimním monopolu na násilí. Když to přestane být násilné, už to podle Webera není stát. Nicméně jsou i jiné definice státu, než ta Weberova, a tak tu můžeme mít něco, co vypadá jako (nějaký) stát a kváká jako (nějaký) stát, ale není to (weberovský) stát, takže to je (neweberovský) i není (weberovský) stát, ale ani je (weberovský) a ani není (neweberovský) stát.
K deweberizování státu je potřeba identifikovat, co dělá stát weberovským. Vzhledem ke společenskému i byrokratickému odporu ke změnám je potřeba definovat minimální množinu změn, aby se stát stal neweberovský. K tomu stačí některé věci nemuset, ačkoliv není úplně dobrý nápad je nedělat, ale nikdo než Alláh tu není od toho, aby hodnotil dobrost nápadů ostatních.
Opt-out ze státních služeb usnadní jejich modularizace, namísto vybírání daní na všechno možné dohromady a půlku rozkrást, což vyžaduje mikrostát místo monolitického státu. V současných státech jsou služby, příjem za něž putuje do určitého fondu, nikoliv přímo do státní kasy, tudíž se jedná o hybridní státy. UX používání těchto služeb také zaslouží určité investice. Ohledně výzev k úhradě čehosi, místo výhrůžných dopisů plných právničtiny by se mělo jednat o konstruktivní návod, kolik peněz kam poslat. Soukromé společnosti si dají práci s tím, aby placení za služby bylo jednoduché.
Kink x Vanilkárny -> Mutual Bondage, Bondage Fitness a vanilizace
I mutual bondage je vlastně syntéza. Tradiční BDSM je totiž hierarchické, a egalitární dynamiky jsou vyšší dívčí. Vzhlíží to ke kanadským žertíkům, bondážoidním prankům, lehce ztrapňujícím výzvám, dětským hrám na indiány, a podobným "klukovinám" západních vanilek. To je ta dětinskost a proč na to potřebuju tomboye. Co mi na těch "klukovinách" ale tehdy chybělo, abych se zapojil, byl ten konsentový rámec. Nikdo z tehdejších autorit mi neřek, co je safeword, nebo jak jinak se dává jednoznačně najevo, že mi to (už) nelíbí. Moh bych to totiž použít na autoritu, které by se to, že se mi to (už) nelíbí, nelíbilo, což se sice může, ale co se musí, je to respektovat, což by nechtěla. Když se bude někdo pídit, odkud mám ty trust issues, tak odtud. Nikdo totiž nedostal poznámku za to, že neuposlechl safeword, zatímco jsem dostával poznámky za klouzání po zábradlí a jedení v hodině.
Fitness bondage má slušný ARG potenciál, podobně jako medical a dungeon je vlastně light mode a dark mode toho samého. Vanilky totiž kulturistiku obdivují, a cvičení bolí. Stejně tak se tu překonávají limity. Některé stroje také vypadají celkem intrikátně, fitcentrum je možná takový BDSM klub pro vanilky. Taky některé sporty způsobují ublížení na zdraví, ale to se nějak přechází. Když má někdo odřeniny a modřiny z nějaké kolektivní míčové hry, je to chvályhodné zušlechťování těla, ale když má někdo odřeniny a modřiny po scéně, je to domácí násilí se safewordem. Co když má někdo modřiny a odřeniny po scéně, jejíž náplní bylo chvályhodné zušlechťování těla, nebo po chvályhodném zušlechťování těla, jehož náplní byla scéna? Jenom je takový nepatrný rozdíl mezi boxovacími rukavicemi a bičem, ale zrovna s provazy, hodžódžutsu je jenom starší a rychlejší forma kinbaku.
Abych to postavil na hlavu úplně, i být vanilka je kink, jenom je potřeba se naučit základní konsentové dekórum místo normativní etikety a společenských očekávání. Vanilizační tresty jsou pro kinkstery mimořádně psychologicky kruté, protože jim je upíráno být sám sebou, a stejně tak je to s autistickým maskováním. Pro zlobidlo je skutečný trest ho nepotrestat. A to je podstata téhle 4písmenné psychologické zbraně, že jelikož to o mě snad už všichni ví, tak mi nic takového nebudou za trest dělat, ale zato musím nějak podvrátit jejich vanilizaci. Největší sranda na tom je, že je to latentní 24/7 proces, a že vanilky neznají safeword, a tok informací nejde úplně podchytit konsentem kvůli svobodě slova. Takže je vlastně úplně jedno, jestli na nějakou podivnost jsem nebo nejsem doopravdy, protože na ni s nikým dalším nejspíš nedojde. To je postmodernismus jak sviň. To souvisí s tím, že na internet menšina vyblila většinu prasečinek. Nedivil bych se, kdyby ti, kdo vypadají, že je snad i doopravdy provozují, byli tajní agenti, a i ti, co se mě snaží vanilizovat, byli jiní tajní agenti. Já jsem si ten Zersetzung předpověděl.
Dominant neDominant
Benevolentní druh Dominanta, jinými názvy Liberátor, Empowerer, či Sokratik, který jsem prvně objevil, když jsem se v DeepGame AI gamebooku snažil být trošku romantičtější, protože sadismus by neprošel přes filtry. Vyznačuje se vypisováním dovolenek na pracovní týden (Zaměstnavatel je další Dominant a dle marxistů se pracovní smlouva od té otrocké moc neliší), trénováním suba, aby se stal Dominantem, ritualistickými předáváními jiným Dominantům, příležitostmi k útěku, konstruktivním plněním subčích vlhkých snů, ikdyby je nakonec splnil někdo jiný, a obecně ochotou se moci vzdát nebo ji sdílet. A ta dovolenka je jako fakt, dostane taqiyya klíče od artefaktů a klidně si může spát s vanilkama, ale jakmile ji nějaká zadrží v pátek večer, kdy se má nahlásit, je to nedovolené vypůjčení, za něž dluží scénu (plnou infodumpingu). To se u Dominantů moc nevidí, věru typická switchárna. Pro tradiční muBáDSiMy je to příliš alturistické spodkování svrchu, podobně jako zlobení je nepřípustné svrškování zespoda, pro mě je to syntéza kinku a ankapu s některými vanilkovskými pohádkovými pojetími lásky, jimž ve své normativitě nedostojí. Je to trošku hipísácké, používat lásku jako psychologickou zbraň proti státu a autoritářským vanilkám, ale každá západní armáda ví, jak se chovat k zajatcům - destroy them with kindness. K dobrým Dominantům se subové vrací, nejlepší Domina nebo snad spoluDomina je přerostlá sub, a nejcennější sub je vlastnoručně konvertovaná vanilka. NeDominování je o osvobození, nikoliv podrobení, a za co se nejtvrdějc trestá, je nebytí sebou, tedy maskování. Možná proto je můj domtitul Vůdce, jak podle leadershipu, tak i ironicky podle diktátorů, a nikoliv Pán.
Mystifikace vanilek
Konfrontace s konsensuálněhierarchickým rámcem může v nekonsensuálněhierarchických lidech probudit Agenty Matrixu. Protinekonsensuálněhierarchickyodbojářská taktika musí proto využívat obdobu šíitské Taqiyyah. Když jsou etatistické vanilky na kinkstery tak hnusné, nezaslouží si upřímnost, ostatně jí samy moc nemají, a beztak si ji necení.
Možná tak jenom trošku divně vypadající šperky. Hrampádí, ale se symbolickým významem. Poměrně hodně Punk.
Dedikovaně vypadající hračky jsou ale víc do očí bijící. Proto je žádoucí aposteriorně popřít apriorní účel obyčejných domácích potřeb. Pak to má takovou estetiku domácího násilí, ale se zavázanýma očima je vcelku jedno, jak to vypadá. Což souvisí s tím, že nejlepší sexshop je hobbymarket, a možná to prodavači ví.
Někteří jsou celí potetovaní, mezi což se schová ledasjaká značka Majitele.
Kink x Etatismus -> LARP, Gor, D&D, Pride, nosopleny, "bezpečnost"
Specifický případ užití LARP je replika historických bitev, na jejichž výsledku stojí existence některých států. Některé LARPy mohou mít v sobě hodně zajímání, věznění, otročení a sloužení. Gor je takový specifický s tím otročením a sloužením, a nemají ho moc rádi jak muBáDSiMové, tak vanilky, protože vypadá moc jako sexuální kult. Dračák a obecně role-play má jakýsi divadelní charakter, který není moc kompatibilní s Primal, ale poskytují základ pro turingovsky kompletní zlobení. Cosplayeři si ale typicky postavy pečlivě vybírají, aby jim byly podobné, jak do povahy, tak vzhledu, tedy jejich trošku gay waifu a hasubando.
Někteří političní aktivisté za sexuální menšiny (ne nutně ze sexuálních menšin) se snaží použít stát k nucení vlastních deviací ostatním. Kinkshaming je sice neslušný, ale vymáhat jeho zákaz státní silou není kompatibilní se svobodou slova. Identitní zájmena jsou v podstatě domtituly a suburážky. Nejsem Vůdce pro všechny, a bondážová děvka jsem jenom když se mluví o bondáži. Nucení deviací ostatním je nutné důsledně odlišovat od umožnění provozovat deviace ostatním.
Kdo se nechává strhnout k donucování ostatních, jsou etatistické vanilky. Bylo to k vidění za covidu. To byla pěkná fetišárna s hadry přes nos a hubu. Ale i státem vynucovaná poptávka se přece jenom setká s nabídkou, a tak hle, nanonosopleny, které se podobají dřívějším hadrům přes hubu a nos. Moct se takhle ukázat na veřejnosti, a vlastně se nemoct ukázat bez toho. Něco jako hidžáb.
Přesvědčivý argument pro etatistické vanilky je také bezpečnost. To umožňuje se před nimi ukázat v kožených motohardrech, skoro jako dron. Helmy jsou dokonce povinné. Nacistické uniformy jsou taky poněkud fetišistické. Horolezectví a podobné výškové aktivity jsou také poměrně bondážoidní. A když někdo moc vyvádí v letadle, kapitán může autorizovat použití izolepy. Nedávno byla zpráva, že řidička školního autobusu svázala na zbytek cesty jedno zlobidlo, a v komentářích se nemohla nestrhnout mela.
Reinterpretace reality aneb veškerá autorita je kinky
Možná znáte konsensuální nekonsent, ale možná neznáte nekonsensuální konsent. Zásahovka vás ráda zaklekne, pokud se dozví, že si pěstujete určité kytičky. Stát je Dominant z Wishe za 1500 Kč/měsíc, což jsou "náklady na výkon trestu". Trestá vás za porušení jeho místy hodně náhodných pravidel, ale vy se rozhodnete, že si vymyslíte, jak si ten trest užít, a podvrátit tak jeho účel. Je totálně irelevantní, jestli dostanete 5 nebo 15 let, protože bondage je návyková, a pak stejně nebudete vědět, co s tou svobodou. Možná, že se stát už začíná dovtipovat, že je jenom taková nekvalitní hračka s ostrými hranami pro tvrdé suby, a posiluje možnost alternativních trestů. Nejeden obyčejný Dominant nad zlobidlem vyhoří. A na základě těhle kydů mám prakticky zajištěno, že mě žádná etatistická vanilka moc vázat nebude, protože ví, že by mě jenom udělala, takže by si připadala, že svého regulérního partnera podvádí. Pamatujte, že BDSM je psychologická zbraň a ne funkční model rodiny.
Ankap x Vanilkárny -> Polyamorie a homosvatby
Západní demokratické státy mají poměrně restriktivní definici manželství. Nedávno ji možná trošku rozvolnily z muže a ženy na 2 občany, případně pro to stejnopohlavní dělají nějaké slovíčkaření, ale stále se musí bohatí muslimové potýkat s problémy uznání svatby s dalšími manželkami. Realisticky stát asi nebude trestat bohatého šejka za trestný čin dvojího manželství, obzvláště když má trojí nebo čtverité, protože když má tolik manželek, má i hodně peněz, takže kromě jeho investic mu je jeho manželky můžou utrácet, což zvyšuje ekonomické ukazatele. Mormoni dokonce pořádali hromadné svatby, což se státu tak moc nelíbilo, že je donutil přijmout monogamii a hromadná manželství zpětně popřít (retcon).
V rámci dobrovolných interkací neexistuje explicitní apriorní pravidlo proti polygamii nebo polyandrii, stejně jako neexistuje apriorní exklusivita přístupu k určitým orgánům těla. Partneři si to musí dohodnout explicitně a aposteriorně, pro každý vztah zvlášť. Protože totiž, když si navzájem zakážou půjčovat svoje orgány někomu jinému, znamená to, že k nim navzájem vlastní nějaké právo, které si tím pádem vyměnili. Tím se typicky liší přátelství s výhodami a vztah, nicméně poslední dobou se rozmáhá hybrid zvaný situationship. A je prostě na čase začít respektovat, že lidi, kteří se explicitně neodevzdali, mají stále právo mít styk s kým chtějí, a nedělat z toho hnedka smilstvo, parohaturu, podvod a rozcházet se, ale třeba si dohodnout nějaký trestíček nebo kázeňské opatřeníčko.
BDSM je také inherentně polyamorní, protože zakládá na vlastnictví, a co se Dom bude ptát suba, jestli může mít dalšího suba, a co se sub má ptát Doma, když ho chce sdílet s někým jiným (samozřejmě to můžou safewordovat, ale zkazí si zábavu), a beztak sub může zlobit a i přes zákaz provozovat nebo závazek neprovozovat praktiky s neschválenými Domy, což za mě zlobidlo k BDSM patří, protože musí být za co trestat.
Stran hedonisticky platonicko-polyamorních struktur spolubydlení, nebývá zakázáno chodit si v čem jednotliví členové domácnosti chtějí, a i děti někoho z nich jsou vlastně jenom další členové. Není také bráněno spontánní emergenci neplatonických interakcí, které jsou Kinku tangenciální, ačoliv modus operandi je nerdská vanilkárna. Některé prvky podivných módních vyjádření mohou být totiž funkční.
Aplikace konsentového rámce do ostatních interakcí
Etatistické vanilky se mě na moc věcí ohledně tělesné autonomie neptaly. Na Západě se nesexuální konsent ujímá, a začíná být celkem běžný. Možná je to jenom obyčejná slušnost se předem dovolit i na věci, které se ve společenské etiketě považovaly za jasně dané.
Určitě stojí za to, ty barvičky naučit děti ve škole, protože těžko jinak jasně říct, jestli je něco nějaká debilní hra, nebo šikana. Možná by na něco takového samy přišly, kdyby osobní autonomii vnímali trošku citlivěji, ale ty toxické kolektivní dynamiky se zdají být nástrojem systému.
96. percentil rodičů a autorita, které mi nebylo dopřáno
Pro méně chápavé, 96. percentil je reference na SCIO testy, které prakticky nahrazují přijímčky na VŠ, a 4% menšiny, což je výsledek jedné staré studie.
Pěstovat v dětech autonomii, nikoliv v nich budovat podřízenost. Vychovat si nástupce, nikoliv suba. Nechat se dorůst a i přerůst. Být kreativní ve vymýšlení zábavotrestů, které posouvají oba k získání dovedností. Nedávat je do státní nesvobodné školy. Neřešit, co s ostatními provádí, nýbrž jestli to provádí dobrovolně. Podporovat je v tom, aby se každému nekonsensuálnímu pokusu o ovládání vysmály. Naučit je barvičky a říct jim, co je a na co jsou safewordy. Naučit je aktivně si stanovovat a hlídat svoje hranice, a stejně tak ptát se na hranice jiných, které si je třeba nestanovují tak aktivně, a obojí respektovat. Být někdo, komu můžou se svou sexualitou a jinými ideologiemi věřit, že ji neodsoudí.
OSPOleDnice je schopná unášet děti za to, že je rodiče nedávají do státem schválené školy (čehož bych proti jejich vůli schopen nebyl), ne protože by jinak bylo nevzdělané, nýbrž protože mu tam nemůže stát cpát propagandu o jeho prospěšnosti, a dávat lekce o poslušnosti. Před únosy, ať už státním orgánem, nebo někým jiným, můžou pomáhat chránit chytré fízlhodinky pro děti, což je submisní artefakt. A dítě, které to, že stát je Dominant z Wishe, špatný sluha a zlý Pán, prohlédlo, mu řekne jako klasické zlobidlo "Donuť mě.". Zážitek s hraní se státem kazí jenom to, že spolusubčané jsou spíš jako u Dirlewangera, než spoluzlobidla.
Velká syntéza všeho: Zero Trust Kink
Poslední díl skládačky po tom, jak dopadlo testování vod po tom, když se mi povedlo odhadnout, co je řešením toho zdánlivě nezapadajícího autistického puzzlete. Etatistické vanilky mě opakovaně přesvědčily o jejich absolutní nedůvěryhodnosti a zabedněnosti, až si říkám, proč jsem se s nimi snažil dělat kompromisy a dialektické syntézy, když je zavrhnou stejně tak, jako když se o ně nesnažím. A pak, kde se ty problémy s důvěrou berou, a sotva je vyřeší nějaká další etatistická vanilka.
V protokolu proto budu akcentovat principy Zero Trust Architecture, které se v konvencích Kinku už vyskytují. Totiž ne každý si může dovolit subovat 24/7 v bezpečnostním perimetru Domova dungeonu. Občas musí vylézt ven, a mít sebou jako submisní artefakt jenom propustku "Hlaš se Mi v pátek ve 21:00. - Domina" není tak moc imersivní. Navíc jak to dělám já, je hodně ARG. Ne všichni ten ARG hrajou, a jiní ho hrajou jinak. Pro etatistické vanilky, kterých je všude plno, je to pak samozřejmě totální blbost, a nenechají si ujít příležitost nekonsenuálního ponižování. Navíc se v tom dává přístup k velmi citlivým informacím, které je nepřístojné vynášet. To je protichůdné s tím, že v Kinku se nemá lhát, obzvlášť sobě, a neúplná pravda je druh lži. Naštěstí mám výhodu, že jsem ještě panic jak vanilkově, tak na omezení na svobodě, takže si zatím můžu navymýšlet všechno možné, jak to asi funguje s více lidmi než sám se sebou, než budu muset přemýšlet, jestli něco nepojednává o určité osobě moc konkrétně. Vlastně vstupem do BDSM klubu bych podepsal jedno velké NDA, takže tyhle články jsou omezená série, než se tak stane.
Zero Trust Architektura je postavena na vzájemné a průběžné autentifikaci ("jaká je barvička" a modroučká pro víc info), principu nejmenšího oprávnění (pro tvrdé suby nejmenší svoboda), různých segmentech a úrovních (opušťák, nerdská vanilkárna, residentní, scéna), a počítání dopředu s narušeními a porušeními (rozhodčí doložka). Technologická dimenze je velmi důležitá pro průběžné monitorování, takže zatímco na dronifikaci, kyberpunk, moderní vojáky, biomedical a fitness je to perfektní, do dungeonů, fantastiky, přírody, a na samuraje s provazy se to moc nehodí. Podrobněji je můj čím dál tím víc zero trust protokol popsán v šabloně masochovské smlouvy ve vedlejším článku. Je hodně aromantický, takže se kusy dají přepoužít i jinde. Můžou do něj přibývat další aspekty, jak postupně objevuju, které věci je potřeba zohlednit na abstraktní úrovni, až z toho bude takový sheldonovský protokol přátelství.
ZTK také syntezuje historické koženářské proudy "zelených gum" (gumaři jsou jinde) a motorkářů. Ze zelených gum vychází goreanistický formální ethos, považovaný za ortodoxní BDSM, kdežto z motorkářů vychází primal a zlobení. Jenomže já jsem ajťák, tak jsem udělal hegelovský aufhebung. Bezpečnost operací je zelenogumařina, ale je implementována pro podporu vyjádření individuality. V nadstavbě GKBM (Gor-Kafkatrap-Bratting-Masochian) je dost byrokracie a vysvětlování je scéna sama o sobě, ale současně se tam může zlobit, toliko Švejk, nebo se může vypnout a jet primal.
ChatGPT vygenerovala takovou tabulku, jak ZTK zapadá mezi SSC a RACK (mi chybí CSS na HTML tabulky tady):
| Principle | SSC | RACK | ZTK |
|---|---|---|---|
| Trust Level | High (trust assumed) | High (trust negotiated) | Low (trust verified) |
| Safety Focus | Avoid harm completely | Acknowledge/manage risks | Continually monitor risks |
| Flexibility | Rigid boundaries | Flexible but bounded by risk | Dynamic, context-sensitive |
| Communication | Explicit agreements | Negotiation and awareness | Real-time verification |
| Accountability | Assumed mutual care | Shared responsibility | Decentralized monitoring |
Dynamičnost celého tohoto systému zakládá něco, co jsem začal nazývat GKBM. Podle toho, jaká konkrétní formální pravidla zrovna platí, může vztah vypadat jako Gor, kafkárna, zlobení (bratting), nebo masochovství, a v případě absence formálních pravidel dokonce primal. V jediném rámcovém rozhraní se můžou provozovat jak etatistické kinky, tak anarchistické onoho času vanilkárny. Také se tahle nová 4písmenná zkratka s celkem 24 permutacemi vyhne filtrům.
Teď už chybí jenom definovat Scene Negotiation Protocol jakožto formalizaci dohadování scén, případně režimů. Vyleze z toho něco blíž internetovým protokolům než něco láskyplného, ale když měly být projevy lásky nařizování, vařečka a pravítko, tak se nedivte. Nicméně vanilkové randění v 20. letech 21. století je totálně rozbité, takže nelze použít jako základ. Nefunguje to, tak do toho šťourám. Vanilkárny budiž potom implementovány jako jedny z kinků, takový speciální případ jejich absence.
Pryč od ideologie - Primal?
Sebekvalitnější, sebeosvícenější a sebekreativnější dialektická syntéza nemá zajištěno, že nebude zase jenom další ideologií, jak tvrdí Žižek. Zde přichází v úvahu návrat k prvobytně pospolné společnosti, která byla beztřídní, a na pokročilé ideologické koncepce pravděpodobně ani neměla jazyk. Praindoevropština je jen 5000 let stará, praafroasijština možná o trošku víc, nebo jenom ty hieroglyfy vymysleli dřív.
Když už Dom ví, co je sub za suba, nepotřebuje jeho ukecanou realtime zpětnou vazbu v nějakém ideologicky poplatném jazyce, a tehdy je vhodná fáze na zacpání huby. Základna volního rozhodnutí pro Primal nevyvstává z vůle, ta jedná na základě poznaných reakcí těla. Jim se můžete podřídit, což jest samosubmise, nebo pokračovat v jejich popírání a ignorování. Na tom staví i nekonsensuální konsent vůči dominovinám státu, že prostě při použití donucovacích prostředků se uděláte, ať už je na vás používá Domina nebo Policie, protože tělu je to úplně jedno. Je to podobné, jako když jsou lidi závisláci na adrenalinových sportech, jenom nedělám sport. Někoho ta emoční intensita a zvláštní stavy vědomí děsí, ale to jenom funguje ještěrčí mozek, kterému se ta teprve nedávno vyvinutá nadstavba rozhodla ustoupit. Funguje to totiž na obyčejných modulacích hormonálních hladin. Proto je to takové antidepresivum. Selektivní inhibitory zpětného vychytávání tvojí báby.
Vidím to jako prostředek sebepoznání i někohojinéhopoznání, divný způsob mindfulness a askeze, trošku tvrdší motivaci pro fitness, případně eticky tazatelnou sensorickou terapii, ostatní v tom zjevně vidí jenom divný sex, projekci misadrie či misogynie, nebo domácí násilí se safewordem. Hipíci by si vzali LSD nebo šli na Ayahuascu, ale já nemám kontakty, takže na mě zbylo hrát si s řetězy a nosit motohadry.
