Jižní smojka a Drážní prokrastináda

Zevrubným dataminingem tohoho blogu, mého Facebooku a českého katastru nejspíš není pro Mossad, CIA, BIS a podobné tajné služby tak složité zjistit, kde bydlím, v případě, že by něco bylo prohlášeno za politicky příliš nepohodlný obsah. Je to u nechvalně proslulé Jižní Spojky, fungl nového nádraží po optimalizaci benešovské železniční tratě, a nikdy nedodělané Drážní promenády, která měla být vybudována na větvi železnice zrušené v rámci optimalizace.

Nyní se po 20 letech od dokončení jižní části Pražského okruhu konečně rozbíhá stavba východní části, kvůli jejíž absenci je od Kačerova do Štěrbohol Jižní spojka věčně zacpaná kamiony a podobně nesmyslně velkými vozidly, která uvnitř města nemají kde zaparkovat, a vlastně ani co dělat, protože průmyslově-revoluční ulice s něčím jako kamion fakt nepočítaly. Nicméně co mi je oboje platné, když vrchol oficiální neurodivergentní individuální mobility je v Cajzlostánu elektrokolo s plynem? Za hranicemi (kromě Slovenska?) navíc za plyn na elektrokole rozdávají pokuty, protože nějaké nařízení EU vykládají moc doslova, ale v kontextu intenzity motorového provozu a absence dedikované infrastruktury mi připadá sebevražedné ho dodržovat. Pryč jsou časy covidu, kdy bylo na silnicích prázdno.

Od východozápadního individuálního přemisťování na pravém břehu Vltavy tu po vyfikundování tratě 221 tak, že nebýt střídavě 10- a 20minutových intervalů S9, je lepší než metro A (při přestupu na C), měla být Vršovická drážní promenáda, honosný to lineární park s cestami pro všechny druhy tělesně náročné dopravy, od Hasy přes Bohemku, Lokomotivu, Slavii a Union po Icerink, plus mínus žabotlam v korytě Slatinského potoka do Botiče se vlévajícího. Akorát že to, co je tam, kde to mělo být, teď, je jakási zarostlá kamenitá stezka pro horská kola, v OSM poznačená jako STS 2-, s chybějícími přemostěními, takže se nedá použít vcelku. Mnohem rychlejší je použít v jejím směru ulici Vršovickou, která sice má nějaké čmáranice vypadající jako cyklopruhy, ale čmáranice nejsou infrastruktura, a Průběžnou, kde nic jako cyklopruhy pro jistotu není.

Otázka je, zda ti, kteří tvořivše dopravní předpisy považovali cyklisty bližší řidičům nežli chodcům, předpokládali excesivní proliferaci nepřístojně velkých aut, které konstrukcí náramně začínají se podobat obrněným transportérům, a jsou schopna býti prostředkem několikerých teroristických útoků takzvanými "náklaďáky míru", jejichž průkopníkem byla rodačka Hepnarová. A co víc, tyto se dnes mohou stát i nezáměrně vlivem vysoké inercie a nepozornosti. V USA výrobci využívají zákonné díry pro "lehké náklaďáky", aby jako regulérní auta prodávali velké krávy, a takové typy se začínají proliferovat i v historické Praze. Nezbývá tak než k zachování tempa a dorovnání sil na kolo namontovat motor. A jedná-li se o motor dostatečně silný, je možné namísto Vršovické využít obávanou Magistrálu a Jižní spojku, ježto jsou silnce přímo pro vozidla motorová. Část magistrály de iure motorová není, ježto jsou kolem a uprostřed ní jakési staré budovy, ale s tím si nikdo hlavu nedělá, a mimo semafory způsobenými prostoji se tam stále jezdí 120, jak ostatně žádali kontraaktivisté, a dokonce i policie je názoru "no cyclist here".

Ačkoliv cykloaktivistické strany ujaly se magistrátního resortu dopravy, kromě fešných plánků a plánů praničeho zpola zásadního se v cykloinfrastruktuře neudálo. Komunistický záměr ZáKoSu v podobě kosmetických úprav NKS se zovoucích pomalu a nejistě pokračuje. A tak zůstává stále příhodnějším na kolo všemožné motory montovati, a mnohdy jsou kola motorová s motory spalovacími levnější než ty s elektrickými.

Do toho vměšuje se propaganda konglomerátů automobilových, snažící se kola motorová očerniti jakožto pro jezdce nebezpečné a smrtící, přehlížeje skutečnost, že jejich nové automobily nebezpečné a smrtící jsou pro ty, kdož nachází se mimo ně, právě jejichž prostředek dopravy jakožto nebezpečný očerňují. V nových automobilech nachází se všemožné elektronické asistence, které ve výsledku umenšují kontrolu řidiče nad jeho vozem, porušujíc zákon robotiky druhý Asimovův. Pro ně zajisté jsou laciné způsoby dopravy škodná, neb i pouhé smítko prachu saharského způsobí nominálně škodu nesmírnou na dílech předražených. I přesto výrobci neochotni jsou za asistence, jimiž automobily vybavují, a jež nedají se mnohdy snadno vypnout, nést zodpovědnost. Pryč jsou ty časy Škody 100, Fiatu 123p a Trabantu 601, pro něž původně byly zamýšleny dálnice městské, jsa nahrazeny náklaďáky příšernými, po anglicku Monster Trucks, a vozidly terénními, snad v reakci na stav vozovky, ke kterému svou vahou jen přispívají.

Dokud bude Jižní spojky a podobných městských dálnic více než Drážní promenády a podobných cyklodálnic, nenastane masivní přechod na ekologičtější a efektivnější formy dopravy, a dopravní infrastruktura bude dále kolabovat pod zástupy zbytečně velkých aut, v nichž sedí jen 1 člověk, ačkoliv je v nich místo pro 5. I proto zovu Jižní spojku Jižní smojkou, dle smogu vyrobeného a do mých oken vypuštěného, a Drážní promenádu Drážní prokrastinádou, neboť její realisace byla odsunuta za hranice volebního období jako sudetští Němci.

Onoho času byl kdesi v Praze namalován cyklopruh tak, že vedlejší obecný pruh měl šířku jen 1,8 metrů. Jednalo se o naprosto ideální pruh pro motorky a mopedy, které legálně užít cyklopruh nesmějí, jakkoliv by to vzhledem k tomu, že v nich jezdí jenom nebojácní cyklisti nebo elektrocyklisti, dávalo smysl. Poslední auto, které by se do toho úzkého obecného pruhu vešlo, byla Škoda Favorit, a amerizovaná rádobyterénní auta musela použít vedlejší pruh, už normálně široký. Jen více takových motopruhů, už jenom jako způsob udržování povinného odstupu 1,5 m zrcátko-řidítko. Pomohlo by i do centra, vymezeného Městským okruhem, zakázat vjezd všem vozidlům širším než 2 metry, což bylo donedávna málokteré auto, a vymáhat to možností beztrestně urazit zrcátka při vyhýbání se. Co by ale nepomohlo, je zavést všude plošné omezení na 30 km/h, které by všichni stejně ignorovali, protože hypnotizování tachometru místo dívání se na cestu určitě není bezpečná jízda. Je problém s velikostí a vahou moderních aut, ne rychlostí. Aerodynamika ji realisticky omezuje na 200 km/h, zatímco lehčí a užší motorky mají aerodynamický limit na 300 km/h jako střemhlavý let sokola. Při vyšších rychlostech už všechno palivo padá na boj s odporem vzduchu a ani motor o objemu větším než PET lahev Bránika s tím moc nezmůže, a musí se přistoupit k pohonu tryskovému či raketovému.

Motorek se nemá týkat zákaz výroby vozidel se spalovacím motorem od roku 2035. Přitom na motorkách dává elektrický pohon větší smysl než v autech, v podstatě se jedná o pořádné elektrokolo bez šlapek (ale nějakou můžete vozit za sebou ehm ehm). Zatím jsou stejně jako elektroauta elektromotorky stále moc drahé a mají moc malý dojezd na to, že nabíjení trvá několik hodin, kdežto benzín se dá dolít během několika minut, a stojí míň než typická návštěva fast foodu. Navíc středovýchodní Evropa od 90. let byla pro Západ takové vrakoviště. 5 let staré auto po leasingovce je pro nás teprve zajeté, a v registru vozidel hnije hromada motorek z 60. let, k nimž se papíry dávno ztratily. A to není nic proti Kubě, kde díky naivnímu sankcionování ze strany USA jsou vozidla z 50. let prakticky součást estetiky, a tamější socialistické výrobní kapacity pokračují ve výrobě podobně vypadajících. Prostě čím méně elektroniky, tím lépe se to dá opravit, teda pokud nemáte sudo.