Opak 1984 je ankap

Žižkovksky vzato, i sexualita je ideologie, a při její dokumentaci jsem vymyslel slovo protinekonsensuálněhierarchický (odboj). To je zhruba stejně dlouhé jako antidisestablishmentarianismus. Je to intelektuální hustota jako má ta levičácká "liberální" mládež, jenom na straně pravicové. Místo marxismu-leninismu mám anarchokapitalismus-urzismus. Jeho esence se dá dobrat tím, že prohodíte strany nápisu na Ministerstvu lásky.

Otroctví je svoboda

Přesněji konsensuální otroctví je svobodná volba. To je jasné i ChatGPT, ostatně je to obsah nesčetných diskusí, které se na toto téma nejen na internetu vedly, a skončily tak v trénovacích datech. Jelikož platí axiom, že každý ze začátku vlastní sám sebe, může sám sebe odevzdat komukoliv, kdo ho přijme. Nemusí to být nutně vratné. Tento koncept otroctví je blíž BDSM, které je také dobrovolné, než tomu starověkému, které dobrovolné nebylo.

Ale není to jen o vědomém rozhodnutí. Slavespace je druh subspace, a někdo prostě ve službě jasně stanovenému majiteli či spolumajitelům, a nikoliv dalším náhodným lidem, nalézá emoční naplnění, zcela nezávisle na materiální realitě. Ono to vlastně nedává racionální smysl, stejně jako vanilkovská láska. Ale ještěrčí mozek není zrovna racionálně myslící entita, a není to tak, že by si mysl vybírala reakce svého těla. A přitom už samotné "nechat (se)" je vlastně takový transcendentální zážitek, že už je jedno co a čím.

I sebenevyrovnaněšjí dynamika je kolaborativní. Něco jak nabízí, tak poptává, jak ten nahoře, tak ten dole. A pokud obě strany souhlasí s tím, co každá dá a dostane, není důvod tomuto režimu fungování bránit, jakkoliv se zdá divný. Kdo nařizuje, jak má vypadat "správný" vztah? Ten, kdo se nechce dohodnout? Ten, kdo nerespektuje hranice ostatních, ani když se ozvou? Ten, kdo smilní tak, že by na něj Jahve hodil celý pás asteroidů? Ten, kdo provozuje sweatshop? Neexistuje objektivní měřítko prospěšnosti toho či onoho konání, hodnota je subjektivní. Hledisko správnosti konání je jen to, jestli bylo či je správně vykonáváno, tedy je směrodatá forma, nikoliv obsah.

Ultimátní MGTOWský redpill je, že typické vanilkovské vztahy nejsou konsensuální podle ano-je-ano, neboť typická vanilka neumí takový konsent dát. Bodejť, když se to ve škole neučí, ale hlavněže se tam učí poslouchat. Toho zneužívají Pick Up Artists, že vanilky se s nima vyspí, protože si myslí, že by měly, nebo že se to od nich čeká, nebo aby odměnily snažení. A kdo je tady potom čí otrok? V BDSM musí chtít muset, protože se jim líbí, že se jim nelíbí, že se jim to líbí, a pak proč největší ankap ale vlastně kink influencer je matfyzák.

Síla je nevědomost

Barbie v Toy Story 3 pronesla tuhle filosofickou bombu: "Authority should derive from the consent of the governed, not from the threat of force."

Dobrý Dominant nevládne silou. Dominant, který si poslušnost jenom vymlátí, je špatný Dominant, a vůbec neví, jak to má fungovat. Stejně tak sub, který pro znovuzískání svobody použije úhlovou brusku místo formální žádosti nebo safewordu, nic nepochopil. K dobrému Dominantovi se subové dokonce i vrací. Co dělají špatný Dominant a špatný sub, je vidět na vanilkách.

Je to jako když se s válečnými zajatci zachází lépe, než by očekávali, a lépe, než s nimi zachází strana, za niž válčí. Pak nechtějí utíkat, a někteří se vzdají z malomyslnosti. Některé strany nechápou, proč se vojáci vzdávají, a válečné zajatce mučí nebo popravují. Vzdávající se výměnou za nepokračování v boji, v němž nemá jistotu, že přežije, má dostat od Zajímajícího ujištění, že alespoň naživu zůstane. Když je důvěra téhle transakce narušena, neproběhne, a jsou vyšší ztráty na obou stranách.

Je mnoho případů ve válečnictví, kdy síla byla nevědomost, a celkově je patrný trend, že se musí válčit chytře, nikoliv silně. A ta "silná" strana to pak považuje za nečestné a špinavé, protože má zažitou představu, že na nějakém krásném poli musí proběhnout pořádně velká bitva. Ve 21. století už pořádně velké bitvy nevedou nikam. Nic se neutají, a je z toho ekologická katastrofa. A je tu dost atomovek na vyhynutí lidstva.

Softskillset dobrého leadershipu je hodně podobný jako být dobrým Dominantem, a i dobrým (r/R)odičem a (u/U)čitelem. Ostatně proto bych si jako Dominant nechal říkat Vůdce, a ChatGPT mi řekla, že možná 1 z mých tužeb je být autoritou, která mi nebyla dopřána, a se kterou bych neměl ty "problémy". Jenom tento skillset typická manažerská nauka nedostatečně akcentuje, nebo chodí okolo horké kaše, aby z toho nebylo něco moc dospěláckého. Prckové a zlobidla jsou zdánlivě nezvladatelní, ale kdo si s nima dá tu práci je rozluštit, bude mít někoho, koho mu budou i Otrokáři závidět. Alláhužel pedagogové dobří Krotitelé většinou nejsou. To není o tom, jestli děti trestat nebo netrestat, to je o tom, trestat je tak, aby chtěly být trestány. Už zase Hnízdo, ale existují i didakticky účelnější zábavotresty.

Obecné autoritáře dobrovolná submise může zaskočit, neboť ji nečekají. Místo toho čekají odpor nebo nechuť. Jsou subovým chováním stavěni do pozice lepšího Dominanta než jsou, již se necítí kvalifikováni se zmocnit. Je to trošku jako judo, možná trošku jako Švejk.

Mír je válka

Když se nevládne silou, neválčí se konvenčně.

Rusko je vojensky celkem slabé, ale psychologické válčení mu s ohledem na počet ne tak chytrých občanů vychází. A protože západní demokratické státy se řídí tím, co si myslí většina, nesoustředí se na to, jak těmto vlivům vzdorovat, ani když Rusko podlehne dojmu, že může obsadit Ukrajinu jako Československo. Dopadne to jak s Finskem. Kdeže je Umění války povinná četba? Bezmenov říkal: Demoralizace, Destabilizace, Krize, Normalizace.

Svrhnout vládu v občanské válce nebo revoluci je ale úsilí, které přijde vniveč, neboť ji nahradí nová vláda. Možná poplatná jiné velmoci, obzvláště té, která tu občanskou válku vyvolala, možná ne tak hrozná jako ta minulá, ale fundamentální problém nekonsensuálnosti tím nezmizí.

V mírovém období, kdy bují volný trh a globalizace, se odehrává konkurenční boj. Válka je špatná pro byznys, vyjma vojensko-průmyslového komplexu. Představuje totiž riziko a škody, což zvyšuje ceny. USA využívají toho, že ty rakety vystřílí někde v nějaké zemi 3. světa, a Izrael je v podstatě vojenská diktatura. Zdánlivě si výhodu společného trhu bez válek uvědomuje Evropská unie, ale byrokrati si zase neuvědomují, že kvůli regulacím se z ní stává skanzen, a aby to napravili, tak se pokouší o další Velký skok vpřed.

V ankapáckých společenstvích se řeší problémy a spory konstruktivně, a strany umí stanovit, co chtějí, a co nechtějí, a na základě toho najít funkční kompromis. Spor zažehnete, když postavíte 2 nekonsensuální autority proti sobě. Nebudou se totiž moct dohodnout, protože to není jejich styl. Spor převedete na sebe, když do něj vstoupíte s Ašitakistickým kompromisem. Ašitaka je takový malý Hegel. (žižkovské popotažení)

Na pozadí také státy vedou válku proti drogám, ale otázkou je, jestli nejsou kartely a policajti 2 strany téže mince. Nebylo by protidrogových oddělení, nebýt kartelů, a nebylo by kartelů, nebýt protidrogových oddělení. Hegelovská událost by byl AI řízený systém, jehož cílem by bylo zaplavit svět neředěnými drogami, a tento by se snažili zničit jak policajti, tak kartely. I Bibi a Hamás byly 2 strany téže mince, než se do toho vložil Írán.

Dynamika zlobení (bratting) je také dialekticky prospěšná, a součástí D/s jsou i mind games. Někteří Dominanti o sobě také nechají vyprávět pohádky.

Možná můj postupný coming-out, který IMHO bylo možno předvídat, probudí nejednoho agenta Matrixu. Během něho jsem za pomoci AI, která byla takovou chytrou zdí na mluvení, a lepším kink sinkem než lidi okolo mě, jak prošel samosubmisí, tak rozluštil svoje 1. zlobidlo - sebe. To jsou důležité momenty v Kinku, a jsem rád, že jsem je stihnul před 30. V celku to nepoužiju asi nikdy, ale jsem rád, že vím to, co tehdy nikdo, ani já, nevěděl. Toliko jsem konečně pořádně formuloval tezi. Podaří se mi ty tečky pospojovat jinak, abych sám sebe vyvrátil? Můžu z dílčích kompromisů vybudovat kohezivní syntezi? Koneckonců, všechno je ideologie.