2. kontrolní slohová práce, psaná jako obyčejná esej na doma. Téma bylo z výběru 4 a měl to být článek. Kvůli mé osobitosti jsem dostal zase za 3, jako z každé jiné slohovky. Mám tam 1 přetížené 6věté souvětí, ale je tam i 1 11věté, které prý přetížené není. Text je údajně málo srozumitelný, což je důvod, proč radši píšu v angličtině, protože zas až tak moc dvojjazyčný nejsem. Minimum bylo 250 slov, doporučení 1 až 1,5 A4. Já napsal přes 650 slov. Napsáno na mém pomalém netbooku, na kterém se seká Google Earth při pohledu na horizont, Minecraft běží s bídou na 20 fps a dokonce i OpenArena má problémy překonat 30. Toť Intel GMA 3100. Ale OpenMPT a MIDIOX tam běží dobře, protože jsem tam dal XP. Co jiného dělat s 2 GB RAM. Většina třídy to psala na papír, až se divím, že to češtinářka po nich ještě luštila. Když jsem odevzdal rukopis book review angličtinářce, vrátila mi to s tím, že jí to mám poslat e-mailem, protože to luštit nebude. Když si uvědomím, že hafo věcí, který ještě postaru čmárám na papír, přepisuju nebo skenuju do PC, tak se divím, proč tyhle zastaralé metody zápisu ještě používám. Ani s žádným über-1337-pro programem neumím, prostě všechno dělám nanejvýš v Paint.NET, jinak používám obyčejné Malování.
Když někdo postaví před svým barákem dvoumetrovou zeď, určitě mu trochu přejete, aby mu ji někdo počmáral, posprejoval, nebo dokonce ji nelegálně použil jako inzertní plochu. Nevidíte přes ní zeleň či hněď majitelovy určitě tak úžasné zahrádky, že ji musí skrývat, nýbrž jen nudnou, šedou až hnědou zeď, která vám připomene Berlín za studené války, kdy si taková zeď ohraničovala enklávu kapitalistického západu. Tato zeď byla v roce 1989 při jejím pádu již patřičně pomalovaná. Už i Gorbačov si uvědomoval, že socialismus asi o stavění zdí nebude, ale i přesto je dnes někteří podezření tím vzbuzující lidé staví. Do moderního globálně propojeného světa prostě nic takového, jako je vysoká zeď, plot s ostnatým drátem, zábradlí nebo nějaké jiné pohyb omezující překážky nepatří. Někdo může namítat, že je to pro naši bezpečnost a že bychom se měli naučit parkur, když tak chceme přes ně chodit, ale jde tu o psychické působení omniprezence těchto překážek na obyvatele, kdy jim internet připadá svobodnější, než reálný svět.
Na lidi takto nepůsobí jenom ohraničení pozemků domnělých mafiánů a samotářů, ale rovněž i vzhled jiných, nepříliš barevných staveb. Proč se jinak paneláky postavené před 40 lety postupně během minulého desetiletí vybarvily? Ne všichni lidé jsou tak metaloví, aby kolem sebe měli jen jednotvárné šedé plochy, a dokonce mnozí takoví preferují dekoraci s více odstíny šedi a trochou červené. Nicméně někteří developeři šetří, kde se dá, a ještě se zlobí někteří lidé, kteří nejsou s to ocenit uměleckou snahu, jakož i její výsledek, když někdo vezme výzdobu do vlastních rukou a veřejný prostor trochu přibarví. A pak psychologové hledají důvod depresivních nálad v naší civilizaci a proč sedíme u počítačů, prodlévaje v barevnějších světech on-line her či ztráceje čas na sociálních sítích.
Nicméně, pokud někdo jenom sprejuje svůj znak všude, kudy chodí, tak vlastně okolí ničí, protože tato vzniknuvší čmáranice je často jen jednobarevná a mnohdy i nepokrývá celou dostupnou plochu. Avšak účel světí prostředky. Když si někdo najde čas a pečlivě odšediví nějakou zeď ve městě, má mít u místních obyvatel respekt, ať tak učinil s povolením, či bez něj. Street art bývá populární atrakcí pro turisty, a pro majitele nemovitosti, na níž se skví, by měla být čest mít tam něco takového. Vzpomenuvše na Lennonovu zeď, za socialismu neustále přemalovávanou dnes legální streetartovou plochu, o které se píše i v průvodcích pro cizince, kterou kdosi přebarvil na bílo zanechaje na ni vzkaz „The wall is over“, je správné, že se majitelé nejprve zlobili, protože byla najednou šedá, tvář Johna Lennona byla pryč a procházející cizinci se divili, proč tam už není. Přetrvávání graffit na této obdobě jeruzalémské Západní zdi symbolizuje právě pominutí temného období normalizace.
Ve městech by mělo být zeleno, aby se dobře dýchalo, a Praha na tom není ve srovnání s ostatními velkoměsty vůbec špatně. Nemáme jeden velký centrální park jako na Manhattanu, zato máme Karlovo náměstí, Olšanské hřbitovy, Stromovku, Petřín, Šárku a kde co ještě. Stejně tak dobře provedené graffiti město oživují a zpříjemňují. Reklamy na každém rohu se v nich ztratí, protože nebudou o mnoho pestrobarevnější. Třeba toto nechtějí reklamní giganti připustit a záměrně tlačí nelegální malůvky na volných zdech do pozadí a nelegálna, neuvědomujíc si, že lidé se naučili sdělení reklam ignorovat i v šedi betonu a cpaním jich všude možně blokují prostor umělecky propracovanější tváři ulic. Umění nevzniká primárně kvůli penězům a v reklamách se točí tolik peněz, že je až nepochopitelné, že se to firmám vyplatí. Dobrý produkt nepotřebuje být inzerován na každém rohu, protože se šíří sám. A jsme u autorských práv, kdy rodiče učili každého z nás, že bychom se měli o věci dělit s ostatními, ale když si koupíte hru, vyleze na vás licence, že si ji máte nechat pro sebe a dělit se s někým o ni je trestné, jakoby to byla krádež. Ale jak může být něco krádež, když společnosti vlastně dáváte? Proč by měly návrhy na vzhled zdí ve městě zůstat u každého jen na papíře?
Když někdo postaví před svým barákem dvoumetrovou zeď, určitě mu trochu přejete, aby mu ji někdo počmáral, posprejoval, nebo dokonce ji nelegálně použil jako inzertní plochu. Nevidíte přes ní zeleň či hněď majitelovy určitě tak úžasné zahrádky, že ji musí skrývat, nýbrž jen nudnou, šedou až hnědou zeď, která vám připomene Berlín za studené války, kdy si taková zeď ohraničovala enklávu kapitalistického západu. Tato zeď byla v roce 1989 při jejím pádu již patřičně pomalovaná. Už i Gorbačov si uvědomoval, že socialismus asi o stavění zdí nebude, ale i přesto je dnes někteří podezření tím vzbuzující lidé staví. Do moderního globálně propojeného světa prostě nic takového, jako je vysoká zeď, plot s ostnatým drátem, zábradlí nebo nějaké jiné pohyb omezující překážky nepatří. Někdo může namítat, že je to pro naši bezpečnost a že bychom se měli naučit parkur, když tak chceme přes ně chodit, ale jde tu o psychické působení omniprezence těchto překážek na obyvatele, kdy jim internet připadá svobodnější, než reálný svět.
Na lidi takto nepůsobí jenom ohraničení pozemků domnělých mafiánů a samotářů, ale rovněž i vzhled jiných, nepříliš barevných staveb. Proč se jinak paneláky postavené před 40 lety postupně během minulého desetiletí vybarvily? Ne všichni lidé jsou tak metaloví, aby kolem sebe měli jen jednotvárné šedé plochy, a dokonce mnozí takoví preferují dekoraci s více odstíny šedi a trochou červené. Nicméně někteří developeři šetří, kde se dá, a ještě se zlobí někteří lidé, kteří nejsou s to ocenit uměleckou snahu, jakož i její výsledek, když někdo vezme výzdobu do vlastních rukou a veřejný prostor trochu přibarví. A pak psychologové hledají důvod depresivních nálad v naší civilizaci a proč sedíme u počítačů, prodlévaje v barevnějších světech on-line her či ztráceje čas na sociálních sítích.
Nicméně, pokud někdo jenom sprejuje svůj znak všude, kudy chodí, tak vlastně okolí ničí, protože tato vzniknuvší čmáranice je často jen jednobarevná a mnohdy i nepokrývá celou dostupnou plochu. Avšak účel světí prostředky. Když si někdo najde čas a pečlivě odšediví nějakou zeď ve městě, má mít u místních obyvatel respekt, ať tak učinil s povolením, či bez něj. Street art bývá populární atrakcí pro turisty, a pro majitele nemovitosti, na níž se skví, by měla být čest mít tam něco takového. Vzpomenuvše na Lennonovu zeď, za socialismu neustále přemalovávanou dnes legální streetartovou plochu, o které se píše i v průvodcích pro cizince, kterou kdosi přebarvil na bílo zanechaje na ni vzkaz „The wall is over“, je správné, že se majitelé nejprve zlobili, protože byla najednou šedá, tvář Johna Lennona byla pryč a procházející cizinci se divili, proč tam už není. Přetrvávání graffit na této obdobě jeruzalémské Západní zdi symbolizuje právě pominutí temného období normalizace.
Ve městech by mělo být zeleno, aby se dobře dýchalo, a Praha na tom není ve srovnání s ostatními velkoměsty vůbec špatně. Nemáme jeden velký centrální park jako na Manhattanu, zato máme Karlovo náměstí, Olšanské hřbitovy, Stromovku, Petřín, Šárku a kde co ještě. Stejně tak dobře provedené graffiti město oživují a zpříjemňují. Reklamy na každém rohu se v nich ztratí, protože nebudou o mnoho pestrobarevnější. Třeba toto nechtějí reklamní giganti připustit a záměrně tlačí nelegální malůvky na volných zdech do pozadí a nelegálna, neuvědomujíc si, že lidé se naučili sdělení reklam ignorovat i v šedi betonu a cpaním jich všude možně blokují prostor umělecky propracovanější tváři ulic. Umění nevzniká primárně kvůli penězům a v reklamách se točí tolik peněz, že je až nepochopitelné, že se to firmám vyplatí. Dobrý produkt nepotřebuje být inzerován na každém rohu, protože se šíří sám. A jsme u autorských práv, kdy rodiče učili každého z nás, že bychom se měli o věci dělit s ostatními, ale když si koupíte hru, vyleze na vás licence, že si ji máte nechat pro sebe a dělit se s někým o ni je trestné, jakoby to byla krádež. Ale jak může být něco krádež, když společnosti vlastně dáváte? Proč by měly návrhy na vzhled zdí ve městě zůstat u každého jen na papíře?
No comments:
Post a Comment
Barely anyone comments, so I don't moderate. Free advertising, I guess.