Prvomájová samohana

Bylo zymýšleno jako básnický odpadek,
ale je to moc dlouhé, tak to má svůj článek.
Za měsíc nic postnuto nebylo,
zpoza Facebook hlubin se vyblilo.

Mácha byl pohlavně dosti čil,
užil si dost na to, jak krátce žil.
Nechlastejte vodu s cholerou,
nedávno strašila nás Afrika s ebolou.

Tohle vážně by nikdo neměl číst, mám dojem,
moje parodické básnické střevo má zase průjem,
ještě ke všemu ten 1. květenec,
kdy mi může láska políbit řitní věnec.



Je pozdní večer, 1. máj,
večerní máj, je porna čas.
Penisu zve k onánii hlas,
však zdarma nic mi nedaj.

O lásce kec moralistů,
stojící čúrak vzrušení žel.
Co ti Freuda vyvraceti budú,
právě mi mezi nohy dotužel.

Žalud můj hladký v křovích stinných,
slal do mě příjemný bol,
ruka ho objala kol a kol,
a šlupka shrnná, z kůží stinných,
kroutila se nad obrazovkou s pásky,
vázající holky jen tak z lásky.

Není tu vůbec obloha skvoucí,
jen černo, co hvězdy vyšly,
a torrent pomalu mi jdoucí,
jak GTA5 dlouho stahující,
zvadne mi, stáhne se nežli.

Ó toho archivu krásná zář,
jedva moje oka poslední část zřela,
semena to nemířená střela,
potřísnila monitoru tvář.
Pod mrdkou GUI elementy zely
a po kapesníkové pauze vyjely
mi dojasna před moje oči rudé,
abych viděl, že stáhl se torrent,
a mohl fapovati po2.,
nejsem přece nějaký impotent.

Však můj výron semena nesplyne,
do podlahy pomalu se vine.
Nejzáze stíní šero hor,
dálnice k odboru, ne bor.
Sekvojí vlna za vlnou
nocí spěchá. Vře plnou
silou, tsunami není vzdor.