Náhrada hry na indiány skutečnou konsensuální bondáží

Úvod

Starší generace si možná pamatuje, že na pionýráku občas hráli jakousi hru na indiány. Ta spočívala v podstatě v tom, že jedno z věčně šikanovaných dětí kolektivně přemohli (primal play), přivázali k stožáru (bondáž), kam se vyvěšovala nějaká vlajka symbolizující komunistické ideály, a pak kolem něj tancovali (akt dominace). Samozřejmě nikdo nic nevěděl o nějakém konsentu, takže odvázat ho typicky musel až nějaký vedoucí, když kdosi chyběl při sčítání, a ostatní děti si vzpomněli, co s ním dělali. Případně byla hra na indiány obecně nezřízená rvačka s důrazem na slovo divoký v sousloví divoký západ. Obávaný tvrdý Dominant Trainer na svém blogu v jistém komentáři píše, že svou orientaci objevil tehdy, když při jedné takové hře, pravděpodobně někdy koncem 80. let, přemohl jednu holku, přičemž "ta 4 písmenka" pochází až z Usenetu. To se tak stává, a tahle oblast pedagogiky je zrovna poměrně málo probádaná, i přes dnešní cpaní LGBTQIA++ všude, protože Leather a Rubber se represivnímu státu nehodí. Přesto, stejně jako je dnešní normalizovaná misandrie v podstatě femdom, ne nepodobně jako u šimpanzů bonobo, tehdy se režimu spojení západu s divokostí hodilo, protože proti tomu moh postavit řád východu.

Dnešní móda jsou tábory s tematikou Hry na oliheň (Squid Game), ačkoliv je ten seriál celkem brutus. Je totiž o tom, že dospělí z nepříliš dobrých socioekonomických podmínek hrají právěže dětské hry, korejské i mezinárodní, kde eliminace je prozměnu skutečná. Kde je poptávka, tam je nabídka, a s určitou národní adaptací mají takto laděné tábory výhodu, že nepotřebují licenci na duševní vlastnictví (anglicky se používá zkratka IP). Někteří novináři si stěžují, že na ně chtějí i děti s 1ciferným věkem. To asi zapomněli, že školní a armádní šikana v jejich věku si s nějakou v dnešních poměrech už konsensuální hrou na oliheň nezadala.

Nedávno politici představili jakési proskripce delikventů vůči dětem. Mají zabránit tomu, aby s dětmi pracovali ti, kteří se k nim chovali státem neschválenými způsoby. Propaganda klade důraz na určité nekonsensuální způsoby, ale stát není konsensuální instituce, takže to bude nejspíš uplatňovat i na určité konsensuální způsoby. Protože totiž naučit státem schválenou školou povinné děti, jak konsentovat k něčemu, co stát dělá za trest, je něco, co si logicky nenechá nekonsensuální stát jen tak líbit. Co na tom, že dětem jsou nebezpečnější ostatní děti, podobně jako v Dirlewangerově rotě. Vrchní šikanátor dokáže neurodivergenci poznat během minuty, kdežto otitulovaným neuronormativcům to trvá roky.

Poslední dobou se však zvyšuje popularita IRL seznamovacích táboroidních akcí pro dospělé, protože pro obchodní model seznamek není tradiční doživotní monogamie výhodná. A jak to na takových akcích bývá, dělají se tam pranky, občas zahrnující omezení pohybu, veřejné ponížení, nebo podobné záležitosti, které extrahují genetický materiál z nejednoho masochisty.

Proto, na prapůvodním základě pocitů, když někdy v 1. třídě nějací spolužáci přinesli pouta, a tehdy v rádiích znělo "nikdo ho nespoutá, jen když on sám bude to chtít", jsem zformuloval bondážovou dynamiku na základě submisních artefaktů a omezovačů svobody, kterou je možno provozovat jako táborovou hru. Ve své destilované formě je aroace a high-protocol. Šikanu inherentní v dětských a adolescentních kolektivech konsentualizuje. A protože v mém pojetí je konsent kyberbezpečnost, je to vlastně komenského škola hrou pro výuku bezpečnostních analytiků. Podobně Hejného metoda vede děti k internalizaci diskrétní matematiky hraním si na Turingův stroj. Kdyby mi něco podobného bylo představeno tehdy, pravděpobobně bych se zapojil, místo hraní si někde sám.

Outline

Systém má 2 složky. Autentizační a autorizační. Autentizace je na základě náramků prátelství, kdežto autorizace na základě klíčů od zamykatelných šperků. Obojí se počítá v mé kinkologii za submisní artefakty. Zapojení do obou složek z obou stran je dobrovolné.

Jsou 2 skupiny účastníků: Táborníci a Vedoucí. Táborníci jsou typicky významně mladší než vedoucí. Žádnou skupinou nesmí procházet konsentový příkop 15 let. Vedoucí fungují jako arbitři konfliktů, není jim však zakázáno účastnit se obou složek jako táborníci za účelem zapojení těch, kteří se bojí.

Inicializace

Táborníci, kteří chtějí, si vytvoří a nasadí tokeny reprezentující je samotné, v některé ze 2 složek systému.

Na nedominantní ruku si napevno uvážou 1 hlavní náramek přátelství se vzorkem reprezentující jejich identitu, a volně uvážou několik jeho kopií se stejným vzorem pro rozdávání. Vedoucí by měli dohlédnout, aby každý vzorek byl v rámci tábora unikátní. Je možné importovat vzorky případných dosavadních nošených náramků. Nedominantní rukou se rozumí ta ruka, na které nosí hodinky.

Na krk si zamknou zámek na řetěz, jako někteří pankáči. Pro extra efekt by neměl jít řetěz se zámkem sundat přes hlavu. (To jsem udělal, když mi bylo 11, což byl ipso facto self-collaring.) Klíč si pověsí také na krk spolu ze zámkem. (To jsem udělal až ve 26.) To reprezentuje, že patří sobě. Samosubmise je také nejdůležitější submise v kinku. Je-li od zámku víc klíčů, můžou si jeden uložit u vedoucích jako náhradní.

Pokud neudělají nic z toho, není to na újmu možnosti přijmout náramek nebo klíč od někoho dalšího, či možnosti udělat něco z toho dodatečně.

Vedoucí potřebují mít kleště na zámky a nůžky na stříhání náramků. Duplikátor klíčů a tkalcovský stav je výhodou.

Průběh

KE VŠEM AKCÍM MUSÍ BÝT VŠESTRANNÝ SOUHLAS, KRIŠNARÁMAHARE!

Náramky

Táborník P jako přijímající může od táborníka N jako nasazující přijmout náramek přátelství. Táborník N přendá se své nedominantní ruky 1 z volně uvázaných náramků přátelství s jeho vzorkem, a uváže ho na dominantní ruku táborníka P dostatečně pevně, aby nešel rozvázat 1 rukou, pouze přestřihnout.

Autentizace probíhá porovnáváním náramků na dominantní ruce Táborníka V jako vyzývajícího (challenge) s náramkami na nedominantní ruce Táborníka O jakožto odpovádajícího (response). Shoduje-li se alespoň 1 vzorek, je autentizace úspěšná. Autentizace je poté provedena opačným směrem. Význam 1stanně úspěšné autentizace je hierarchický. Ten, kdo má náramek shodujícího se vzorku na dominantní ruce (kde mu trošku víc překáží), je symbolickým submisivem toho, kdo jej má na nedominantní ruce (kde mu tolik nepřekáží), neboť mu 1stranně důvěřuje. Význam 2stranně úspěšné autentizace je vzájemně rovnocenný vztah.

Vlastní identitu lze spálit přestříhnutím hlavního náramku na nedomiantní ruce. Ostatní táborníky je o tom vhodné uvědomit, aby se jim dominantní ruka s token ringem neplnila neplatnými náramky. Případný nový vzorek pro identitu musí být unikátní. Samotný táborník může obnovit některý z jeho starých vzorků, například ze zásoby náramků na rozdávání.

Není vyloučeno používat několik různých identit, to jest vzorků náramků na nedominantní ruce. Stejně tak není vyloučeno sdílet identitu s jiným táborníkem, kterýžto přijme náramek prozměnu na nedominantní ruku (opět může být provedeno obousměrně), či si vytvořit unikátní společnou identitu, kdy více táborníků si na nedominantní ruku uváže týž náramek. Má to naučit děti kyberbezpečnosti, a když udělají s těmi náramky nějakou kravinu, měla by mít důsledky na průběh autentizace.

Je možné udělat takový demonstrativně dramatický rozchod, kdy si táborník přestříhne před někým náramek na svojí dominantní ruce s jeho vzorem.

Klíče a zámky

Táborník S jakožto submisivní může předat klíč od zámku na svém krku jinému táborníkovi D jakožto dominantnímu, kterého chce poslouchat. Táborníci můžou také mezi sebou předávat i klíč od zámku na krku ostatních táborníků S v jejich přítomnosti. Táborník D se může též své nadvlády nad táborníkem S zřeknout vrácením klíče, čímž ho propustí od sebe. Skončí-li všechny klíče mimo těch náhradních uložených u vedoucích u svého původního táborníka S, jehož zámek na krku odemykají, je opět volný jako za začátku.

Táborník se zámkem na krku je submisivem těch táborníků, kteří mají od něj klíč, přičemž má-li ho také sám, je částečně autonomní. Ti, co mají klíč, mu v koordinaci mezi sebou dávají různé příkazy a úkoly, jejichž neuposlechnutí a nesplnění můžou trestat. Mohou ho také za tento zámek tahat nebo mu všelijak omezovat osobní svobodu. Ta se již omezuje podstatným způsobem ve státních školách, ale zdaleka ne takto zábavným způsobem. Jsou-li táborníci mladší 15 let, nesmí být příkazy ani tresty sexuální povahy, ale stejně asi všichni viděli, co neměli, a nedělejme, že ve státních školách neexistuje sexuálně motivovaná šikana. Vtip celé téhle šarády je v tom, že je konsensuální, takže příkazy i tresty musí vlastníci klíčů dávat takové, aby táborník s odpovídajícím zámkem na krku nevyžádal klíč zpátky pomocí safewordu. Specificky přikazujícím a trestajícím táborníkům se dokonce můžou určití specificky orientovaní táborníci proaktivně nabízet. Přičemž sviňskost dětí dává tušit, že do týdne začnou dělat aukce otroků. Vždycky to v těch lidech bylo, když to vymysleli jako další civilizační uspořádání po prvobytně pospolné společnosti.

Táborník D může držet klíče od více zámků na krku více táborníků S. Každému může dávat jiné příkazy a jiné tresty, jelikož ne všichni jsou stejní (tohle si odmítají neurotypici připustit), a ne všichni by safewordovali na totéž.

Jelikož týž táborník může být dominantní i submisivní vůči různým táborníkům, existuje riziko vzniku submisního deadlock cyklu. Tyto můžou být regulérně rozpušteny pouze jednomyslným rozhodnutím všech táborníků v daném cyklu. Proto se může některý z táborníků v daném cylku obrátit na Vedoucí s žádostí o rozpuštění. Vedoucí poté nařídí určitým táborníkům v daném cyklu, typicky v okolí žadatele, vrátit klíč svým submisivům, čímž bude cyklus přerušen.

Táborníci, kteří mají submisivy, ale žádné Dominanty, se zovou Alfy. Nemusí mít nutně vlastní zámek s klíčem.
Táborníci, kteří mají submisivy i Dominanty, tedy jsou mezičlánkem emergentní hierarchie, se zovou Bety.
Táborníci, kteří mají Dominanty, ale žádné submisivy, se zovou Omegy.
Táborníci, kteří nemají žádné Dominanty ani submisivy, ale přesto mají na sobě zámek a klíč, se zovou Gamy.
Táborníci, kteří nemají ani zámek s klíčem, tudíž Dominanty, a ani submisivy, a v tomto systému se tak neangažují, se zovou Vanilky.

Ztratí-li dominantní táborník od zámku svého submisivního táborníka klíč, obrátí se na Vedoucího. Pokud byl u Vedoucích uložen náhradní klíč, vydají ho dominantnímu táborníkovi. Pokud ne, jeho dominace zaniká. Jestli ztratil klíč jediný (zbývající) dominant, a submisiv nemá svůj vlastní pro částečnou autonomii, zeptá se Vedoucí submisiva, jestli nechce zámek přestřihnout. Jestli ano, přestřihnou ho kleštěmi na zámky. Ze submisiva se stává táborník v počátečním svobodném stavu. Může si na sebe zamknout nový zámek s jinými klíčemi. Jestli ne, stává se z něho speciální permanentní samosubmisiv, který se zove Sigma. Dotaz je zopakován na konci tábora. Sigmou se lze stát i z vlastního přičinění pomocí takzvaného "klíče smrti", který má velký pilový zub a zářez pro zlomení, takže pokud nikdo v okolí neumí šperhákovat, nejde vyndat. Stávající Dominanti by měli být uvědoměni, že jejich klíče od nové Sigmy jsou jim k ničemu, ledaže by nějakým způsobem šperhákovat uměli.

Tohle je lepší než nějaká Hra na oliheň, a 11letý čerstvě selfcollarovaný já bych si to užil.

Safewordy

Vedoucí vyhlásí 2 celotáborové safewordy, které budou znamenat:

* Vyžádat sejmutí náramku se vzorkem safewordovaného táborníka z dominantní ruky safewordujícího.

* Vyžádat od safewordovaného okamžité navrácení klíče od zámku na krku safewordujícího.

Dále také doporučí vztahově lokální systém safewordů typu duhovoučkých barviček, kde:

* červeňoučká znamená stop při plnění úkolu nebo výkonu trestu, ne nutně akce výše,

* oranžovoučká znamená ne, imperativní žádost, či odmítnutí poslechnout,

* žluťoučká znamená ale, deklarativní žádost, či kratší přestávku,

* zeleňoučká znamená jo, stejně tak zaujmutí pozice, nastavení těla či selfbondáž,

* modroučká znamená dotaz či žádost o informace,

* fialovoučká znamená přeskočit, zopakovat, či obdobnou navigaci v aktivitách.

V neposlední řadě také doporučí používat nouzová volání v Morseově abecedě a kývání hlavou pro ty, kdo ji neovládají, v případě nemožnosti verbální komunikace:

* červeňoučká: CER, MAYDAY, ↻

* oranžovoučká: ORA, SOS, CQD, ↔

* žluťoučká: ZLU, PANPAN, mrkání

* zeleňoučká: ZEL, R, K, ↕

Pro detailnější vysvětlení viz dedikovaný článek o duhovoučkých barvičkách. Individuální táborníci a jejich podskupiny můžou používat vlastní lokální systém, ale musí vždy vědět, jaký, a musí ho umět Vedoucím vysvětlit, a neměl by kolidovat s duhovoučkými barvičkami.

V případě problémů s uposlechnutím safewordu ze strany safewordovaného (ztráta klíče, moc pevný uzel) se obrátí safewordovaný na vedoucího. Ten může přestřihnout dotčené náramky i zámky za safewordovaného.

Odmítne-li safewordovaný táborník uposlechnout safeword, a přitom se neobrátí na vedoucího s problémy s jeho uposlechnutím, obrátí se na vedoucího safewordující. U vedoucího lze také obdobným způsobem odstoupit z obou systémů i mimo stav sebevlastnictví.

Jako trest za nekonsensuální aktivity by nemělo následovat nudné nekonstruktivní vanilkoidní vyloučení, nýbrž výsledek aktivního řešení způsobu obnovení důvěry mezi safewordovaným a safewordujícím, potažmo ostatními táborníky.)

Vedoucí by neměli zabavovat táborníkům mobily, aby se mohli dovolat zbytkům rodiny nebo své polyamorní kohabitaci s žádostí o extrakci, další náhradní klíče a zámky, provázky specifické barvy, případně jídlo. Je ale žádoucí přelepit kamery, nemít Wi-Fi, a mít tábor v místech, kde mobilní signál je pouze EDGE. V klubech se taky nesmí fotit mimo speciální fotobudku.

Zakončení

Na konci je zaznamenán stav a zmapována emergentní konsensuální hierarchie, a kdo jsou Alfy, Bety, Omegy, Gamy, Vanilky, či případně Sigmy. Probíhá hlavní aftercare a celové zhodnocení průběhu tábora. Se svolením táborníků zapojených na všech stranách můžou zde vytvořené D/s vztahy i se svými artefakty pokračovat i dále mimo tábor. Náhradní klíče uložené u vedoucích jsou rozdány odpovídajím táborníkům a jejich dominantům. Táborníci si můžou také přestříhat náramky, které nebudou po táboře potřebovat, přičemž pokud spálí identitu, uvědomí o tom ostatní.

Závěr

Autoritářští rodiče si možná všimnou, že se jejich děti po tomto konsentovém workshopu podivným způsobem změnily. To je záměr, už vědí, že vlastní samy sebe, a jak odlišit dobrovolné a nedobrovolné, a nenechají sebou zametat zdaleka tak moc, jako předtím. Nic nevykolejí narcisty jako to, že jejich manipulace už nefunguje, nebo je dokonce přirovnávána k tomu, co by děti vidět neměly, ale stejně viděly. Možná ale před obdobím moralizování ohledně násilí na dětech bylo zlobení a fyzické trestání funkční de-facto dynamika, kdy děti vesměs vědomě platily za možnost zlobit jen zmalovanými zadky, které se mezi těmi zraněními z různých venkovních aktivit ztratily. Neurotypici to narušování tělesné autonomie totiž tak moc neprožívají. A když se ho neurodivergenti rozhodnou přijmout jako součást jejich údělu v neurotypickém světě, stávají se z nich masochisti.

Tento článek je symbolické shrnutí všech těch proto-bondážoidních pocitů, které ve mě šrotovaly snad od 5 let, počínaje snad "Nikdo ho nespoutá, jen když on sám bude to chtít." ve Větru od Lucky Vondráčkové. Přičemž klasické vztahy mi nic neříkaly, nechápal jsem je, stejně jako většinu sociálních interakcí, a místy mi přišly i odporné. Proto jsem ve 20 letech nerandil, obdobně jako většina zilleniálů, ne však z důvodu sviňskosti vanilkovských žen, nýbrž z přesvědčení, že bondáž se mimo pörnö a akční filmy nevyskytuje. Státní sadismus za covidu mě ale navedl na cestu, že to není jenom "hehe řetězy dělají cink cink", a čím víc se dívám na Urzu, tím víc považuju kink a anarchokapitalismus/agorismus za spojené nádoby. Stát je jenom zrcadlo a amplifikátor nekonsensuálněhierarchiských neuronormativců, pro které ayahuascové rituály byly donedávna horší než znásilnění. Necítím se povinen podílet se na fungování takovéhle společnosti, proto si vymýšlím vlastní na základě anarchomutualismu, přičemž polyamorní kohabitace je dokonce anarchosyndikalismus.

Než jsem tento článek dopsal, přečet jsem si půlku Lady Aradie: Skutečného příběhu české Dominy, kde se píše, že si děti hrály na válku, se zajímáním a rozšířeným vyslýcháním, a ve škole kluci chytali holky a šahali jim na prsa, a to přibližně v 70. letech, bez safewordů, bez konsentu, protože schopnost udělat se z praktik sadistických StBáckých prasat se tehdejšímu režimu nelíbila. Ale jak učil Ježíš, nastav 2. tvář. Nebo z toho udělej fackovanou.