Kopec, nanž vylézáme (překlad)

Prý se to nesmí překládat, pokud nemáme dostatečně tmavou kůži. Nu což, tak se v létě pořádně opálím. Ale v češtině znám formulace pro extra patos, jaké strohá angličtina nemá ani v Králově Jamesově Bibli. Celkově to tak progresivisticky nezní, obzvlášť s tolika referencemi na národ a (Ú/ú)svit. U "že ikdyž jsme" jsem musel být hodně kreativní. Jistému člověku se nezdálo "jsmeť" na konci, ale tento tvar je použit v Bibli Kralické (Jan 5:20), onoho času normě spisovnosti.

Původně napsala a přednesla Amanda Gorman.

Když přijde den, ptáme se: kdež nalezneme světlo v tomto nekonečném stínu?

Ztráta, již neseme. Moře, jimž se musíme brodit.

Odvážili jsme se břicha šelmy.

Naučili jsme se, že ticho není vždy mír, a že normy a úsudky, čeho jest spravedlivého, nejsou vždy spravedlnost.

A přec úsvit je náš, dřív než jsme to věděli.

Jaks tak činíme.

Jaks jsme zašli a spatřili národ nikoliv rozbitý, leč nedokončený.

My, následovníci země a času, když tenká černá dívka sestoupila z otroků, jsa vychovávána samotnou matkou, může snít o stání se presidentem, a nakonec pro jednoho recituje.

Věru jsme daleko od vyleštěných, daleko od čistých, leč toť neznamená, že se snažíme vytvořit jednotu, jež je perfektní.

Snažíme se kovat jednotu s účelem.

Skládat zemi oddanou všem kulturám, barvám, znakům a stavům člověka.

A tak zvedáme svůj pohled nikoliv k tomu, co stojí mezi námi, nýbrž před námi.

Uzavíráme dělbu, a jelikož víme předřaďovat budoucnost, musíme předně položit rozdíly stranou.

Skládáme pažby našich zbraní, abychom natáhli paže našich těl sobě navzájem.

Hledáme, jak nesoužit nikomu a vnést souzvuk všem.

Nechť zeměkoule, když nic jiného, uzná toto za pravdu.

Že i když jsme byli v rýži, vyrůstali jsme.

Že i když nás oufalo, doufali jsme.

Že i když jsme znavili, zkusili jsme.

Že budeme navždy vítězně spojeni.

Ne protože už nikdy nepoznáme porážku, nýbrž protože už nikdy nebudeme zasévat svár.

Písmo říká, bychom si představili každého sedícího pod vlastním vínem a fíkovníkem, kterak jej nikdo nevystraší.

Máme-li dostát své době, vítězství nebude ležet v mačetě, nýbrž v mostech, jež jsme vytvořili.

Toť slib mýtině, kopci, nanž vylézáme, odvážíme-li se. // jenž zlézáme?

Jest to neboť být Američanem je víc než pýcha, již dědíme.

Jest to minulost, do níž vstupujeme, a jak ji napravíme.

Spatřili jsme sílu, jež by náš národ rozbila, než jej nabídla.

Zničila by naši zemi, znamenalo-li by to zpozdit demokracii.

A tato snaha téměř uspěla.

Ale zatímco demokracie může být věčně odsouvána, nikdy nemůže být trvale poražena.

V této pravdě, v této naději, již věříme, na chvíli hledíme na budoucost, a na nás hledí minulost.

Toť právě éra nápravy.

Báli jsme se na jejím počátku.

Necítili jsme se připraveni býti dědici takto děsivé hodiny. // těžké? (Wolker)

Ale v ní jsme našli sílu začít psát novou kapitolu, by nám nabídla naději a smích.

Tedy, zatímco jsme se jednou ptali, jak bychom mohli přetvrat katastrofu, nyní se dožadujeme: jak mohla katastrofa přetrvat nás?

Nepůjdeme zpět k tomu, co bylo, nýbrž pohneme se k tomu, co má být: země sedřená leč celá, benevolentní leč silná, tvrdá a svododná.

Nebudeme odvráceni ani přerušeni zastrašováním, jelikož víme, že by naše nečinnost a setrvačnost byla dědictvím další generace, příjdež budoucnost.

Naše nedůkladnosti se stanou jejich nákladem.

Však jedna věc je jistá.

Spojíme-li milost s mocí a moc s pravostí, láska se stane naším odkazem a změní našim dětem práva z narození plynoucí.

Tedy zanechme zemi lepší, než jaká nám byla zanechána.

Každým dechem z mé bronzové hrudi vyzvedmene tento zraněný svět do zázračného.

Povstaneme ze zlatých kopců západu.

Povstaneme z větry zmítaného severovýchodu, kde naši prapředci prvně předvedli převrat.

Povstaneme z měst jezera lemujících ve státech středozápadních.

Povstaneme ze slunečné výhně jihu.

Znovu postavíme, usmíříme se, a zotavíme.

A každý kout národa a každý roh naše země se zvoucí, náš lid rozličný a nádherný, vyvstane po omlatinách přenádherný.

Když přijde den, vykráčíme ze stínu plamene nebojácní.

Nový úsvit počas uvolnění vzlétá.

Neboť jest vždy světlo, jsmeť dosti odvážní jej vidět.

Jsmeť dosti odvážní jej vidět!