Prokletí Fétovo - komediální tragédie

Napsáno jako hra na hodinu češtiny v červnu 2012. Každá skupina měla zahrát svou tragédii a potom se hlasovalo, která byla nejlepší. Tato tragédie byla vítězná snad kvůli mému zpěvu, který jsem se rozhodl zařadit jako neodmyslitelnou součást řeckých divadelních her. Shodou okolností slovo tragédie znamená "kozlí zpěv" (tragés a odos). K 1,75 letému výročí ji trochu upravenou a doplněnou o moje parodie na různé známé písničky uveřejňuji na blogu. Premiéra a derniéra byla 14.6.2012.

/*

Takto ohraničený text se nehrál, ten jsem si tam dopsal já.

*/

* - takto označené části tam být nemusí, protože mám za ně náhradu, nebo jsou jen převyprávěním děje

---- - "střih"

P R O K L E T Í   F É T O V O

Komediální tragédie, možná i muzikál

Napsali: Dlouhý (M. H.), Široký (L. D.) a Krátkozraký (já),

spolužáci na jistém Gymnáziu v Praze 10

Pokud by to někoho zajímalo, tak jména postav kromě pekaře jsou založena na našich příjmeních a přezdívkách.

Postavy:

Fétus - Široký

Manogena - Hezká (tu jsem hrál já - v Řecku hráli v divadle jen muži)

Haitus - Dlouhý

Pekař - Hubený

Sbor - Hlučný

Děje se před Fétovým domem. Pokud má skéné 2 dveře, mohou být ty druhé vstup do hostince.

Pozornějšímu člověku dojde, že se Fétus a Haitus nejspíše nejmenují řecky, protože Řečtina nemá u. Má nicméně omikron, což je o, které se čte uzavřeně, skoro jako u. Tady jsme napsali rovnou u.

Prozaický děj (a také staré koncepty):

Temnota a chlad oplývala ulice tajemného města Malinós. Města záhad a podivuhodných příhod. Když Fétus kráčel po jedné do tmy zahalené dlážděné cestě, zpozoroval za rohem jasný odlesk. Byl to odlesk svícnů a pochodní u vyhlášeného hostince jehož sláva opadla, když majitel tragicky zemřel v bitvě u Fojásu. Fétus o tomto hostinci z doslechu slyšel jen to, že se zde vyskytují zajímavé existence, nocují tu prostitutky a podobná havěť. Rozhodl se okusit tuto atmosféru. Když se dostal dovnitř, šokovalo ho ještě větší přítmí než venku. Odešel raději ven. Po ulici kráčí Manogena. Byla to překrásná žena. Byla tak nádherná, že Fétusovi div nevypadly oči z důlků. Chtěl o ní vědět víc, tak se zprvu zeptal na jméno a měl v plánu pokračovat.

Když Fétus doprovodil Manogenu před dům, stačili prohodit pár slov a vešli dovnitř. Hned brzo ráno začla svatba. Byl zde jen Fétus a Manogena, tradiční a rychlý obřad. Fétus pobídl Manogenu k polibku, po té si dali pravou ruku na ramena a levou si stiskli druhou ruku. Dalším polibkem obřad ukončili, nyní mohli mít děti.

Haitus a Manogena sou nyní navždy spolu. Když se Fétus začíná probouzet, myslí na to, jak bude slavit svatbu, jak se probudí vedle Manogeny a jak jeho život nabere zcela nový směr. Avšak šeredně se mýlí. Probudí se a v šoku kouká a nemůže věřit tomu, co vidí. Bez jakéhokoliv náznaku emocí se zvedne z postele, vyjde do předsíně, obleče si hnědé tričko s ošoupanými tepláky a jde pryč. Je to důsledek kruté kletby, kterou dostal před 100 lety za to, že rozbil rodinné vztahy. Zůstane navždy mlád a bude posedlý ženami, které jse již vdali. Bude navždy nacházet nová města a navždy ničit vztahy, dokud se to nebude zdát Bohu lásky Amísovi dost.

Hra samotná:

Sbor (recituje):

Byl pozdní večer, první máj,

byl lásky čas.
Hrdliččin zval se ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.

Sbor (s deathmetalovým nádechem):

Prokletý Fétus městy prochází,

zničit vztahy přichází.

Kdysi dávno, před sto lety,

rozbil vztahy rodinné,

Amísos ho proklel,

má to teďka povinné.

Kráčí městem, míjí hostinec,

kterého vztahu bude zase konec?

Jeho zrak na dívce spočinul,

zdánlivě milostný oheň vzplanul.

Fétus chce mít už mít klid,

nechce ničit to, co má jiný lid,

do podsvětí chce už totiž konečně vstoupit,

musí mu to ale Amísos dovolit.

Vystoupí Fétus a Manogena. 

Fétus (nadšeně):

Pověz mi jméno své

a já ti povím mé.

Manogena (uraženě):

Pozdrav je slušností,

kterou ty nemáš i,

jméno ti tedy povím,

ale příště buď zdvořilým.

Manogena jméno mé,

překrásně a šlechetné.

Fétus (vznešeně):

Mé jméno zní Fétus,

dal mi ho Mégus,

otec můj poctivý,

chytrý a zábavný.

Co ty tu u tohoto podniku děláš i?

Není přeci vhodný do 18-ti?

Manogena (uraženě):

Jak se opovažuješ pochybovat o tom, že jsem mladice?

Je mi šest a dvacet a umím klátit se!
A navíc tu pracuji.

/*

Sbor (v rytmu „Žižkovský bary“):

Fétusova láska,

Manogena sladká,

Malinós je místo, kde se chlastá!

Malinský bary,

coury a ulice,

ráno bolí palice,

šňupe se - pentahydrát síranu měďnatého.

Odněkud se z davu ozve: Si to zabil!

*/

Fétus (s údivem):

A proč tu tedy děláš, co tě tu drží?

Manogena (příznivě):

Kvůli penězům, to mě sem přivádí.

Fétus (zvídavě):

Ty snad nemáš domov, ani manžela?

Manogena (smutně):

Ani jedno z toho, taková jsem to socka a chuděra!

Fétus:

Co se tedy stalo, smím-li se poptat?

Manogena (smutně):

Manžela mi vzala válka,

o dům jsem přišla, zkrátka.

Fétus:

Chceš tedy v mém domě přenocovati?

Manogena (s nadšením):

To by šlo, proč odporovati!

Fétus:

Dobrá tedy, moc se mi líbíš,

vzíti si mě nehodláš již?

Manogena:

Zní to dobře, do mého plánu svatbu dám.

Budu ráda, že manžela zase mám.

Fétus:

Co hned zítra, brzko ráno?

Manogena:

Proč to zdržovat, že ano?

Fétus:

Tak pojď děvenko, pojď se vyspat....

/*

Mezi nohami mi ho v posteli vyvstat.

*/

Manogena a Fétus vstoupí do skéné.

/*

Sbor (na melodii “Když se zamiluje kůň”):

Když se zamiluje vůl,

tam někde v hostincích,

zpívejte písničku

pro jeho děvečku (kurvičku),

||: nechte je být :||

----

Manogena:

Ó, tvůj úd pohlavní

dlouhý je, to je hlavní.

Bez předehry, bez kondomu,

pojď už na to, je čas k tomu.

Ze zákulisí se ozývá: Vždyť jsem říkal, že tohle tam dávat nebudeme!

Manogena (smutně):
No tak jó...
*/

Sbor (převypráví):
Když Fétus doprovodil Manogenu domů, stačili prohodit pár slov (a genetických informací) a usnuli. 

----

/*
Vystoupí Manogena a Fétus.

Manogena:

Féte, děkuju ti za ten styk!

Fétus:

Nebyl problém, já jsem šéf!

Manogena:

Mě se to líbilo, tobě taky?

Fétus:

Taky, vždyť jsem šéf!

Manogena:

A jak "šéf"? Jak žiješ, že máš o sobě toto mínění?

Fétus:

Protože první, co udělám, je:

Sbalím ženskou!

Sbor:

Jako šéf!

Fétus:

Mám s ní děti!

Sbor:

Jako šéf!

Fétus:

Její manžel!

Sbor:

Není šéf!

Fétus:

Je totiž mrtvý!

Sbor:

Není šéf!

Fétus:

Chcíp v bitvě!

Sbor:

Jako šéf?

Fétus:

Je tedy volná!

Sbor:

Jako šéf!

Fétus:

Můžu si ji vzít!

Sbor:

Jako šéf!

Fétus:

A dál s ní pobýt!

Sbor:

Jako šéf!

Manogena:

Tak to je všechno, co jsi se mnou udělal?

Fétus:

Absolutně, já jsem šéf!

Manogena:

Dobře, tos říkal tak milionkrát.

Fétus:

Já jsem šéf!

Manogena:

Dobře, to už vím, ahoj!

Odejde.

Fétus:

Já sem šéf!

Manogena (odcházející):

Dobře, ahoj!

Fétus:

Já jsem šéf!

Sbor:

Jako šéf!

Odejde i Fétus (do skéné). 

*/

Sbor (převpráví):
Hned brzo ráno začala svatba. Byl zde jen Fétus a Manogena, tradiční, rychlý a levný obřad. Fétus pobídl Manogenu k polibku, poté si dali pravou ruku na ramena a levou si stiskli 2. ruku. Dalším polibkem obřad ukončili.

Sbor (na melodii Kaťušy s více než zjevným ruským přízvukem):
Vychazí si spálu velmi dabrže,
Lápe sá ji už vest nemuže.
Mánágéná s Fétem derži spálu,
pržedchazi jejich serdce bálu.

----

Sbor (převypráví)*:
Když se Haitus vrací z války, tak se dozvídá od svého přítele pekaře, že se jeho choť znova vdala za Féta a čeká s ním nemanželské dítě.

Vystoupí Haitus a pekař.

Haitus:
Zdar starý brachu, tak co nového se tu stalo?

Pekař:
Jé, ahoj Haite, ty jsi neumřel, říkalo se tady, že tě v té válce zabili, nenašli totiž tvoje tělo.

Haitus:

A jo, to sis asi moh myslet, ale asi u mě sám Zeus stál, protože jsem se jednoho rána probudil a měl jsem vidinu, že se něco zlého stane a tak jsem radši utekl a schovával se.

Pekař:

To je v pořádku, žes neumřel, ty dezertére, ale asi ses měl vrátit dřív, protože se tady šušká, že si tvoje Manogena vzala jiného muže.

Haitus:

Cože? Moje choť že si našla nového muže? Ty lžeš!

Pekař:

A ty zase zdrháš z boje. Hele, ale já ti nevim, říkám ti jenom, co jsem zaslechl a co si tady myslí všichni lidé. 

Haitus:

Jak mi můžeš takhle lhát do očí? Nevěřím, že by si moje Manogena našla nekoho jiného. Raději se jí půjdu zeptat sám, jestli to je anebo není pravda.

Sbor*:

Haitus ve vzteku vyhledá Manogenu a dozvídá se, že jeho přítel pekař měl pravdu.

Odejde pekař.

Vystoupí Manogena (ze strany jeviště).

IMPROVIZACE: Manogena se snaží zapírat, nakonec ale přeci jenom povolí.

Haitus:
Je to pravda, Manogeno, že sis našla nového muže?

Manogena:
Bohužel ano.

Haitus:
Jak jsi mi to jen mohla udělat?

Manogena:
Původně jsem nechtěla, ale dlouho ses nevracel a všichni navíc říkali, že si tam umřel. Čekala jsem mnoho let, ale ty nikde, ani posla, holuba, sovu, či cokoli jiného se zprávou jsi mi neposlal. Moc se ti za to omlouvám.

Haitus:

/*Cokoliv jsem poslal, to sestřelili. Pak už mi nedovolovala poslat ti zprávu vojenská cenzura.*/ A proto sis našla toho muže?

Manogena:

Proto ne, hlavně kvůli tomu, že ses dlouho nevracel, tak jsem neměla žádné peníze /*a shořel mi barák*/, takže jsem ztratila náš domov a /*taky na mě poslali exekutory, žes neplatil alimenty, takže*/ sebrali mi všechen majetek.

Haitus:

Ale tos nemohla počkat? Já jsem o tobě každou noc sníval, bylas to jediné, co mě drželo při vědomí při nelítostné válce, ale co ty? Vrazilas mi takhle kudlu do srdce!

Manogena:

Nemohla jsem jinak, musela jsem jít dokonce pracovat do toho špinavého, nechutného a ošklivého hostince, abych si alespoň vyděala něco na obživu.

Haitus:

/*Jsi len vyjebaná zlatokopka. Vyjebaná.

Bez jeho peniäzí by si ho nechcela,

aby si zdechla do rana, aby si veděla. Jéa.

Ty kurvo kurvo kurvo kurvo, ty kurvo kurvo kurvo kurvo, kukukuku kukukuku kurvo kurvo kurvo kurvo!*/

To už máš jedno, je po všem, už s tebou nechci nic mít, ty nemravné děvče. /*A je mi u řiti, jestli je nějaká bigamie legální!*/ Před Diem by ses kát měla! (ztiší hlas) Ještě to nějak budeme muset vyřešit.

Manogena odejde.

/*

Haitus (stranou):

No toto!

Umlátím jí k smrti svým novým kladivem!

A potom s mrtvolou do lesa pojedem.

Tam si bude bude ona hnít, sežerou ji vlci,

a tahle podívaná za to stojí přeci.

*/

Sbor:
Haitus odchází pryč a Manogena celá uplakaná se vrací domů za svým druhým manželem, Fétem.

Odejde Haitus.

----

Vystoupí Haitus.

Haitus:

Ta ženská (sviňě) mi zničila život! Vyrvala mi srdce z hrudi! Udělám jí to taky! Probodnu její srdce, vyndám ho a přibodnu si ho ke svému! Vždyť takhle nemá cenu žít!

Haitus vejde dovnitř.

Výkřiky.

Sbor:

Vezme si nůž,

bodne ji do srdce,

krev teče už!

Bude místnost čistit se?

Srdce ji vyndá z hrudi,

nožem probode její i svoje,

skácí se na zem,

krev po bytě koluje.

Vystoupí Fétus (ze strany jeviště).

Fétus:

Co to tam vyvádí/*, nemá snad menstruaci*/?

Vejde dovnitř.

Vyjde ven.

Fétus (nešťastně):

U Dia! To je spousť tam uvnitř! Manogena a někdo jiný s jejím srdcem na sobě nabodnutým. Co jsem to sakra zase udělal? Kdo to teď bude čistit, nemluvně o zápachu z mrtvol? Ta pitomá kletba! Amíse, proč mi tohle děláš?!

Nešťasten odejde.

Sbor:

Zakomplexovaný jedinec,

teď je mu už konec.

Zabil ženu, zabil sebe,

bude bloudit jako duch po světě.

Taková bábovka,

zabila ho láska!

Mrtvola bude v lese hnít,

Cháron nenebude ho převézt chtít.

||: Kdyby se takových

jedinců labilních rodilo míň. :||

||: rodilo míň :|| (opakovat do ztracena)

Sbor opakuje úvodní píseň.

Sbor (recituje):

Byl pozdní večer, první máj,

byl lásky čas.

Haite, Féte, Manogeno!

-=(-K-O-N-E-C-)=-